Je jasné, že musíme dospívajícímu teenagerovi "povolovat opratě", důvěřovat mu, ale kde jsou hranice? Co je v jakém věku přiměřené dovolit, a co naopak striktně zakazovat? Může jít patnáctiletá slečna na noc ke kamarádce, jak tvrdí, nebo jet na víkend s partou na chalupu?
1. V kolika letech mohu dceři dovolit nespat v noci doma?
Hledání jakýchkoli univerzálně platných norem a zásad je zavádějící. Už třeba jen proto, že není dítě jako dítě. "Základním vodítkem by nám měly být hlavně naše předchozí zkušenosti s ním," tvrdí rodinný poradce, psycholog Petr Šmolka a dodává, že některé děti jsou spolehlivé, zodpovědné a přiměřeně ostražité mnohem dříve než jiné. "Ty druhé mají naopak natolik snížený pud sebezáchovy, že bychom je samotné neměli pouštět z domova snad až třeba do třiceti," říká psycholog.
2. Co si musím ohlídat, aby nebyla v nebezpečí?
Je na rodičích, aby své děti ohlídali, aby se jim nic nestalo. Existuje na to termín "rodičovská zodpovědnost", která je zavazuje nenechat své dítě umřít hlady, dohlédnout, aby chodilo do školy, v zimě řádně oblečené...
Součástí rodičovské zodpovědnosti je zároveň i ochrana dětí před rizikovým jednáním. "Rodič by tedy měl alespoň rámcově vědět, kde se jeho potomek právě nachází, s kým, kdy se vrátí a jak se s ním lze v případě potřeby spojit. Chystá-li se například osmileté děcko přespat u kamaráda, pak by se na tom měli jeho rodiče předem domluvit s kamarádovými," nabízí orientační rady Petr Šmolka.
3. Přece jen - neexistuje nějaký návod?
V batolecím věku dítě samo od sebe podniká - jakoby na gumovém laně - průzkumné expedice i do míst, kde nemá rodiče přímo na dohled, samo od sebe se však k němu po chvíli vrací, aby se ujistilo, že tu stále ještě je. Délku pomyslného lana si v batolecím věku dítě určuje tak trochu samo. Spoléhat se však na totéž u dospívajících potomků zavání hazardem.
Čtěte také: |
"Délku otěží by měli určovat rodiče s tím, že každé další povolení je podmíněno respektem vůči jasně daným pravidlům," nabádá psycholog. Když se dítě vrátí tak, jak mělo, ozve se dle domluvy a je v provozuschopném stavu, může dostat další důvěru dospělých. "Důvěru a s ní spojenou větší volnost je třeba si zasloužit," říká odborník, ale před příliš krátkým "řetězem" varuje: "Nejenže škrtí, ale navíc dramaticky zvyšuje riziko, že se pak náš potomek bude chovat doslova jak utržený ze řetězu."
4. Mám být ostražitější v případě dcery, nebo hrozí stejné nebezpečí i synovi?
Rodiče dcer jsou intuitivně ostražitější. A o to víc ve chvíli, kdy se v médiích dopodrobna a dokola probírá násilný čin, jehož obětí je právě nezletilá dívka. Podle Šmolky má daný jev dokonce jisté racionální jádro.
"Dívky jsou skutečně častěji obětí násilných trestných činů. Kluci pak bývají zase víckrát spíše obětí vlastního rizikového jednání. Výrazně častěji si přivodí úrazy včetně smrtelných, častěji mezi nimi nacházíme rizikové uživatele alkoholu a jiných návykových látek - ačkoliv právě v tom jim některé dívky již statečně konkurují."
5. Co by mě mělo varovat, že se dcera ocitá v nebezpečí?
Právě zmíněná nezodpovědnost či nedodržování dohodnutých pravidel jsou prvním takovým signálem. Problematický může být také nevhodný výběr přátel a aktivit, záliba v rizikových prostředích a v neméně rizikových skupinách vrstevníků.
"Řekni mi, s kým se přátelíš, a já ti řeknu, jaký jsi člověk. Včetně toho, jaké nebezpečí ti hrozí," parafrázuje Petr Šmolka zavedené úsloví o knížkách.
