Nezpychnu, slibuje oceněná učitelka. Při chemii předvedla Hrnečku vař

V chemii předvádí sloní pastu i sopku, v biologii pitvá a žáky bere do přírody. Růžena Hlůšková ze základní školy v Kunovicích je držitelkou ceny Zlatého Ámose ve všech kategoriích, což se stalo ve dvacetileté historii ankety hledající nejoblíbenějšího učitele v Česku teprve podruhé.

Je pondělí dopoledne a do učebny chemie mezi deváťáky kunovické základní školy U Pálenice vchází žena v bílém plášti se zlatou korunou na hlavě. Další dvě koruny a žezlo nese v rukou.

Ředitel: Je přirozená, svérázná. A jiná než ostatní

Ředitel kunovické základní školy U Pálenice Marek Tvrdoň úspěch své podřízené Růženy Hlůškové zatím nijak neslavil. "Minulý týden byl hodně hektický, kvůli mezinárodnímu projektu tu bylo 44 lidí z pěti evropských zemí. Nevěděli jsme, jestli paní učitelka dorazí hned v pondělí po výhře do školy, takže slavnostní přivítání se chystalo spíš po telefonu a Facebooku," popsal Tvrdoň.

A jak jste ji přivítali?
Druhou hodinu jsme se všichni kromě její třídy sešli v tělocvičně a pak se vyhlásil jako poplach. Paní učitelka přišla za námi a žáci jí sehráli divadlo, promítaly se nejlepší momentky z celé soutěže a gratulovalo se. Ona nám zase povídala zážitky a tak jsme tuhle hodinu strávili společně.

Čeho si na Růženě Hlůškové nejvíc vážíte?
Přirozenosti. V této míře se už dnes moc nevidí. A nadšení. Čím je zajímavá pro děti? Je jiná. Všechno, co jim říká v teorii, se snaží ukázat v praxi. Kdyby mě ona učila chemii, určitě by mě bavila víc.

Podle čeho si škola vybírá nové učitele?
Jsem rád, že si dnes můžeme učitele vybírat. A my si učitele opravdu vybíráme. Ne podle prvního dojmu, ale snažíme se zjistit, co zájemce o naší škole ví, jestli je ochoten přijmout její filozofii a zapadne do kolektivu. Když zjistíme, že o škole nevědí nic a prostě jen hledají práci, tak se s nimi většinou rychle rozloučíme.

Jací lidé chtějí učit v kunovické základce U Pálenice?
Tvořiví a zapálení pro práci. Neptají se, co za to. Chtějí spolupracovat s dětmi i s rodiči. A vychovávat ne Einsteiny, ale lidi, kteří se v životě neztratí. Vytvořit prostředí, ve kterém si každý zažije pocit úspěchu. Jsou to vlastně potencionální Zlatí Ámosové. (směje se)

Co znamená tento úspěch pro vaši školu?
Další díl do mozaiky, že snad dokážeme dělat dobré věci. To, že se žáci umí postavit za svého kantora, obhájit ho před porotou, investují do toho energii, čas včetně víkendů i vynalézavost, to mi už samo o sobě přijde jako veliká výhra.

Kolem ní pobíhají novináři a Růžena Hlůšková si ochotně korunu znova sundává a nandává, bere do ruky kádinky a zkumavky, kvůli kameramanovi znova opakuje, co řekla. A i když se jako vždy usmívá a žertuje, je na ní vidět únava. Za sebou má perné dny v soutěži, do které dala ona i její žáci maximum.

Deváťáci jsou překvapivě klidní a jako by jim trochu vadilo, že jejich hodinu narušují vetřelci s foťáky a kamerami.

"Těšili jsme se na chemii," říká dlouhovlasá dívka v poslední lavici.

"Paní učitelka je fajn. Je s ní zábava," vysvětluje stručně.

Další dění ukazuje, že mluvila pravdu. Třebaže stále rušena novináři, předvede Hlůšková hodinu chemie, o které se asi mnohým může jen zdát. A není to jen divadýlko, jak potvrzují školáci. Normálně prý bývá ještě větší legrace.

Nejdřív se probírají vzorce alkanů, kterým děti evidentně rozumějí, a pak se jde hned na pokus.

"Předvedeme třeba sloní pastu," navrhuje učitelka. "Do odměrného válce si dáme peroxid vodíku, jar na nádobí, který nám půjčila paní uklízečka, promícháme a přidáme jodid draselný," popisuje a na žádost novinářů některé úkony zopakuje.

Aby došlo na další pokus, žáci rychle uklízejí

Vzápětí se zatváří spokojeně. Z velké nádoby se totiž hrne žlutá hmota, vytéká na stůl a připomíná kaši z pohádky Hrnečku vař.

Úklid chemikálie, která prý dokáže zabarvit kůži do žluta i na několik týdnů, je však náročnější. Sloní pasta teče z katedry na obě strany.

"Ten další pokus necháme asi na příště," hodnotí Hlůšková. "Nééé, udělejme ho už dnes, paní učitelko," žadoní deváťáci a pár se jich hned pouští do úklidu. "Tak dobrá. Uděláme si sopku," nechá se přesvědčit chemikářka.

Růžena Hlůšková

Dvaatřicetiletá držitelka 20. ceny Zlatý Ámos, ocenění Ámos sympatie a Dětský Ámos vystudovala Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obory chemie a biologie. Od roku 2003 učí na kunovické základní škole U Pálenice. Od pěti let je aktivní členkou sboru dobrovolných hasičů v Ostrožské Nové Vsi, kde bydlí. Je rovněž jednatelkou hasičského sboru a členkou zásahové jednotky. Pracuje i jako zastupitelka obce. Je vdaná a má čtyřletého syna.

Nejdřív teorie na tabuli. Vzorec je složitý a za jeho vyřešení dostane žák jedničku. "Pokus je dost nebezpečný a nevhodný do školy," upozorňuje žertem Hlůšková. Z oranžového prášku, který zahřívá plamenem, to začíná černě soptit. Učebna naštěstí zůstala celá, i žáci přežili.

Chemie i biologie s Růženou Hlůškovou školáky baví. Nějaký důvod k tomu, aby týdny věnovali svůj čas a energii právě podpoře své učitelky v celostátní soutěži, asi mít museli. Zatímco v chemii to bouchá a dýmí, v biologii, kterou také učí, se často pitvá. A až začne jaro, přesune se vyučování ven do přírody.

Čerstvá Zlatá Ámoska je podle všeho jako učitelka trpělivá a chápavá. I k novinářům. "Nebojte se, nezpychnu. Nejradši ze všeho budu mít vždycky učení," slibuje.