Patnáctý zářijový den roku 2000 začal pro tehdy dvaadvacetiletého pražského kuchaře Gioniho Perdedaje, který pochází z Kosova, jako každý jiný. Ráno vstal a vydal se do práce. Co měl v plánu, až v zaměstnání skončí, už jen těžko někomu řekne.
Dopoledne totiž vynášel odpadky z restaurace a na ulici uviděl zloděje, který se právě snažil okrást starou paní. Gioni Perdedaj se po lupiči vrhnul a chtěl ho chytit. Zachránil tím jak starou dámu, tak obsah její kabelky. O vlastní život však málem přišel.
Zloděj vytasil na Gioniho Perdedaje nůž a přeťal mu krční tepnu. Dvaadvacetiletý kuchař upadl na řadu měsíců do kómatu. Ochrnula mu část těla a řečová centra. Nyní je mu čtyřiatřicet let, chodí o francouzské holi a jen s velkým úsilím dokáže vyslovit "ano" a "ne". Nemůže ani psát.
Lupiče, který se ho pokusil zavraždit, policie nikdy nedopadla. Po úrazu je Gioni Perdedaj plně invalidní. Ovšem na invalidní důchod podle úřadů nemá nárok. Je totiž občanem Kosova a v České republice pracoval jen 3 roky a 45 dní.
Aby důchod dostal, musel být v Čechách zaměstnaný alespoň pět let. K tomu si musí platit zdravotní a sociální pojištění, nemá ovšem z čeho. Státu tak dluží téměř 190 tisíc korun. Jediné peníze, které mu chodí, jsou čtyři tisíce měsíčně, které dostává z úřadu práce.
Statečnému zachránci pomáhá karlovarský advokát
Před rokem a půl se Gioni Perdedaj přestěhoval z Prahy do Karlových Varů, kde má bratra. Shodou okolností se v krajském městě seznámil s karlovarským advokátem Ronaldem Němcem, který se mu snaží pomoci. Není to však zrovna jednoduché.
"Je to cizinec, který zachránil českého občana, a nikdy nikoho nenapadlo, že by mu mohl pomoci," říká Ronald Němec, který chce dosáhnout toho, aby dostal Gioni Perdedaj za svůj čin státní vyznamenání. Už se přimlouval u řady českých politiků a doufá, že jeho snaha nebude marná.
Prozatím se mu podařilo získat pro kosovského hrdinu po dvanácti letech invalidní důchod. Nedostane ho ovšem zpětně, peníze má přiznané až od konce letošního listopadu.
Vyplňte si formulář, řekli ochrnutému muži na úřadu
Před několika dny se spolu oba muži vydali také na úřad práce. Chtěli zjistit, na jaké státní dávky by mohl mít Gioni Perdedaj nárok. Návštěva úřadu je však mírně šokovala.
"Úřednice nám předložily asi patnáct formulářů, ať si pan Perdedaj vyplní. Namítl jsem, že pan Perdedaj vzhledem ke svému stavu jaksi nemůže psát. Úřednice jej tedy poslala z úřadu práce, který je ve Dvorech, na magistrát v centru města s tím, že vyplňovat za pana Perdedaje formuláře není její práce, že od toho jsou na magistrátu sociální pracovnice. Jak by jim ale vysvětlil, co potřebuje, když nemůže mluvit?" podivuje se Ronald Němec.
Sice mohl za Gioniho Perdedaje vyplnit formuláře on, šlo mu ovšem o princip.
"Jindy by mohl být na úřadě sám a není možná, aby úřednice měla pocit, že zde není od toho, aby pracovala i pro postižené," říká advokát. Proto se muži nenechali odbýt.
"Po pětadvaceti minutách hádání začaly úřednice formuláře vyplňovat, přičemž jedna z nich se nás zeptala, jestli si uvědomujeme, že ostatní návštěvníci úřadu práce nebudou mít Vánoce, neboť tam kvůli nám musejí čekat," líčí advokát.
Jejich úřednické kolečko skončilo až po návštěvě dvou dalších přepážek. Mimo jiné se prý dozvěděli také informace o podstavu jednoho z oddělení či nemoci kolegyně. Svůj boj s byrokracií však nehodlají vzdát.
"Pan Perdedaj si nikdy nestěžoval, nikdy se nesoudil, jen pokorně čeká. A stát mlčí. Proto si myslím, že by mu měla být medaile udělena. Je to slušnost," říká Ronald Němec.
