Vzpomínat na činy, které mnozí z nás pocítili na vlastní kůži. Politická reprezentace přece různé změny, reformy, revoluce či evoluce skutečně provedla: některé přitom byly bezpochyby připraveny na objednávku lidu, jiné na objednávku někoho jiného, vždy však s argumentací, že přinesou větší pokrok a modernější svět. Nepřinesly. Či přinesly jen v některých případech.
Na tomto místě sluší se přiznat, že i já jsem věřil v očistnou schopnost (jakékoli) změny. Když si jeden kamarád před pár lety z volání po reformách dělal legraci, nesouhlasil jsem. Nyní, bohužel až nyní, rozumím. Politiky nařízených systémových změn, jejichž efekt byl sporný, které ovšem stály hrozně peněz, vidělo se již dost. A země by patrně byla v lepším stavu, kdyby se mnohé neuskutečnily.
Část právníků říká, že neustálé rozvrtávání českého právního řádu jej činí horším a méně přehledným. Rozvrtávání daňového systému vede k tomu, že se v něm člověk nevyzná; nadto kroky provedené Nečasovou vládou za účelem šetření ukázaly se sporné, vybírá se totiž méně; vrcholem je pak přijímání změn v DPH na poslední chvíli, které vneslo do hospodářství zmatek, jenž patrně prohloubil jeho propad.
Bývalý ministr Drábek se rozhodl provést rozsáhlou údajně modernizační revoluci v systému vyplácení sociální dávky. Nefungovalo to, utratily se velké peníze, přitom předchozí systém vážně nebylo nutné měnit, či alespoň ne hned.
Rozvrtávání je však vlastní i sociální demokracii. Ústavní reformu a zavedení přímé volby prezidenta na přání lidu prosazovala též ona, tedy i ona je odpovědná za prováděcí zákon s pochybným požadavkem neověřených podpisů. V programu má ČSSD další rozvrtání systému daní a rozvrácení penzijní reformy.
Chápu jejich pohnutky, ale položil si Bohuslav Sobotka otázku, zda není lepší dát firmám i lidem čas, aby začali fungovat třebas i v méně vyhovujícím prostředí? Asi nepoložil, jinak by nechtěl vše roztřískat, zvednout daně velkým firmám, hrr na kapitalisty (a na jakoukoli jistotu v české ekonomice).
Nechci říkat, že se nemá dělat nic, jen bych zvážil, zda nejde věci zlepšovat pozvolna a co možná nejvíce ve stávajícím systému, jenž přece jen nějak funguje. Možná zjistíme, že je to lepší, a neutratí se (či nerozkradou) miliardy.
