Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) testuje nové možnosti použití vrtule pro návratové moduly. Slibuje si od toho větší kontrolu nad přistávacím manévrem.
V Kennedyho vesmírném středisku na Floridě je tak nyní připravován rotorový přistávací systém, který by mohl nahradit dosavadní padáky. Výhod je hned několik. Například by se nemuselo přistávat do oceánu, ale místo přistání by se mohlo zvolit na pevnině. Celé přistání by pak bylo možné i lépe kontrolovat. A v neposlední řadě bude možné zachránit i stupně rakety, což by znamenalo finanční úspory.
Zároveň je to i poměrně jednoduché řešení, protože listy rotoru dokáže roztočit proudění vzduchu kolem klesajícího modulu.
Tato takzvaná autorotace, kdy aerodynamické síly roztáčejí rotor, je známá z letu helikoptér, na vesmírné lodi však nikdy vyzkoušena nebyla. V polovině 60. let minulého století sice inženýři NASA zvažovali přidání rotoru k přistávacímu segmentu lodí Apollo, ale k uskutečnění těchto plánů nikdy nedošlo. Jak to před padesáti lety mohlo vypadat, je patrné z úvodního obrázku.
Současné testy podle Space.com probíhají v obří montážní hale na zmenšené maketě přistávacího modulu. Inženýři se zde snaží najít způsob, jak nejlépe donutit rotory, aby se roztočily. Používají k tomu dálkově ovládané modely, u nichž zkoumají správné nastavení rotoru.
V budoucnu se předpokládají složitější zkoušky, kdy budou modely lodí shazovány ze stratosférických balonů. Pokud se osvědčí, budou testovací modely navedeny na přistání přímo z ISS.
