Šestašedesátiletá barmská opoziční politička Do Aun Schan Su Ťij má v Evropě nabitý program. Nejdříve zamířila do Švýcarska, kde promluvila na konferenci OSN v Ženevě a objevila se i v Bernu. O víkendu by si měla v Norsku konečně převzít osobně Nobelovu cenu za mír, kterou získala už v roce 1991.
Pak ji čeká Velká Británie, kde studovala a provdala se, Irsko, Francie... Ve Švýcarsku ji přitom přivítali jako rockovou hvězdu, popsala agentura Bloomberg. Všechny ty ovace, projevy, recepce ale jako by byly na ženu, která byla dlouhé roky zvyklá jenom na svůj dům v Rangúnu, příliš.
Cesta do EvropySu Ťij se do Evropy dostala po dlouhých 24 letech. Během cesty se očekává, že nastíní, jak moc se její země v posledních letech změnila a co vše ji ještě čeká, než bude moci být skutečnou demokracií, píše agentura Bloomberg. Barmská opoziční politička má mimo jiné v plánu projev před oběma komorami britského parlamentu, měla by dostat čestný doktorát z univerzity v Oxfordu (kde studovala), hodlá jít na koncert kapely U2 v Dublinu a hlavně v Oslu by měla o víkendu převzít po více než dvacet letech Nobelovu cenu za mír. |
Na tiskové konferenci v Bernu se jí udělalo špatně. Su Ťij byla bledá a po několika minutách zavolala na svého asistenta a začala zvracet. Organizátoři ji pak z místnosti odvedli. Mluvčí švýcarského ministerstva zahraničí později uvedl, že někdejší disidentce se k večeru udělalo trochu lépe.
Navštívila tedy ještě recepci, kde se setkala se švýcarskými politiky, ale pak se zase vrátila do svého pokoje. Ještě před tím se ale stihla omluvit. Uvedla, že je totálně vyčerpaná ze všeho toho cestování. "Nejsem zvyklá na časový posun," řekla šéfovi švýcarské diplomacie Didierovi Burkhalterovi.
"Byla jsem na jednom místě tak dlouho, že je pro mě let na Západ extrémně vyčerpávající a jsem trochu dezorientovaná, protože jsem si nezvykla na jiný čas tak rychle, jako před 24 lety. Může to samozřejmě souviset s věkem, nebo s nedostatkem zkušenosti," vysvětlila reportérům.
Su Ťij je často označována jako symbol boje za svobodu a demokracii. Její otec generál Aung San, hrdina boje za nezávislost, byl zavražděn, když jí byly dva roky. Su Ťij poté studovala mimo jiné na britské Oxfordské univerzitě a v roce 1972 se provdala za britského akademika Michaela Arise.
Evropu opustila v dubnu 1988, kdy přicestovala z Británie, aby se postarala o nemocnou matku. Barmu od té doby neopustila kvůli obavě, že by ji už vládnoucí junta nepustila zpátky. V roce 1999 kvůli tomu nebyla po boku svého manžela, když umíral na rakovinu.
Su Ťij vyhrála se svou stranou Národní ligou pro demokracii (NLD) volby v roce 1990, ale vojenská junta jí odmítla předat moc. Politička nakonec většinu z následujících dvou desítek let strávila zavřená - částečně za mřížemi, většinou ale v domácím vězení ve svém domě na břehu rangúnského jezera.
Předloni se ale začaly v Barmě odehrávat změny a moci se ujala civilní vláda (kterou ovšem z velké části tvoří generálové někdejší junty). Nicméně někdejší pronásledovaná disidentka se dostala na svobodu, letos v doplňovacích volbách její strana zvítězila, a dostala se tak i do parlamentu.
