Na úvod soudního procesu s Andersem Behringem Breivikem si prokurátoři a soudní psychiatři jeden po druhém s úsměvem potřásli s atentátníkem rukou. Jeden z psychiatrů se dokonce uklonil. Vrah sedmdesáti sedmi lidí úsměv opětoval. A většina Norů ani nemrkla.
Soud s BreivikemDEN TŘETÍ: Breivik se choval vzpurně BREIVIK: Byl to nejpůsobivější útok od války OBRAZEM: Pozdrav odkoukal od nacistů i Černých panterů ODVOLÁNÍ PŘÍSEDÍCÍHO: Psal, že Breivik zaslouží smrt KŘIK Z UTOYI: Žalobci vylíčili masakr detailně ZAHÁJENÍ SOUDU: Breivik ronil slzy u vlastního videa |
Tak probíhá soud s masovým vrahem v norském stylu, který spojuje jedno z nejhorších zvěrstev v Evropě po druhé světové válce se zdvořilostí, vypovídající o poklidné důvěře Norů ve spravedlnost jejich společnosti a právního systému, napsala agentura Reuters.
Proti této skandinávské rezervovanosti a snaze vyhnout se konfrontaci působí pozdrav atentátníka se zdviženou pěstí při každodenním příchodu k soudu nepatřičně, až surrealisticky. Pro diváky, kteří znají podrážděné bušení soudcovského kladívka do stolu z amerických procesů přenášených televizí, je trpělivost soudkyně zarážející.
Soud s Breivikem je v Norsku chápán jako způsob, jak emočně uzavřít případ vraždění civilistů v zemi, která je hrdá na svou toleranci a která nehodlá připustit, aby útoky zničily její otevřenou společnost. Ale proces také vzbuzuje pochybnost, především mezi zahraničními pozorovateli, jestli norský právní systém – který může udělit maximální trest pouhých 21 let vězení – není manipulován vychytralým šílencem, jenž touží šířit své rasistické poselství.
Položky nákupu a starostlivá soudkyně
V první den procesu státní zástupkyně téměř bez hnutí brvou předčítala monotónním hlasem seznam mrtvých a jejich posledních okamžiků v takových detailech, že norská média některé podrobnosti vypouštěla. Breivik naslouchal lhostejně a kontroloval si informace v obžalobě na svém stole, jako by si odškrtával položky nákupu.
Jediné slzyTéměř jediná emoce, která zatím v procesu vybublala na povrch, byl Breivikův zadržovaný pláč při promítnutí jeho vlastního propagandistického filmu, jenž obsahoval záběry středověkých křižáků s hudebním doprovodem na pozadí. "Je to velmi dojemný film," vysvětlil Breivik. "Myslel jsem na to, že moje země, moje rasa vymírají," dodal.  Anders Breivik pláče během soudního procesu v norském Oslu (16. dubna 2012). |
U soudu nejsou k vidění žádné teatrální výstupy, právníci nevcházejí do soudní síně jako na jeviště. Norská státní zástupkyně klade Breivikovi otázky vsedě, zdvořile a starostlivě, až to občas působí, jako by mluvila s dítětem.
Rodiny obětí na lavicích vyhrazených pro veřejnost nepropukají v emocionální záchvaty, nežádají odplatu, jen tiše a stoicky přihlížejí. "Situace by byla zřejmě naprosto odlišná v jiném národním kontextu, v ulicích by se konaly demonstrace, vzpomínkové akce," uvedl Matthew Goodwin, profesor politologie na britské Nottinghamské univerzitě.
Ale Norové mají důvěru ve svůj systém. "V Norsku existuje dlouhá tradice úcty ke státním institucím," podotýká Goodwin. "A je tu touha případ uzavřít."
"Jsme stoický národ," říká John Hestnes, který stojí v čele podpůrné skupiny pro osoby přeživší Breivikův pumový útok na vládní úřady v centru Osla. "Nevykřikujeme hned ani nepropukáme v pláč. Co neseme v sobě, to je jiná věc. Ale toto je důstojný soud a tak to má být. Domníváme se, že je důležité, aby (Breivik) dostal možnost říci, co chce."
Příbuzní obětí si ulevují přes SMS zprávy
Respekt je často skloňovaným slovem. Někteří z přeživších mají na oblečení připíchnuté vizitky s nápisem: "Žádné rozhovory, prosím." Soudní síň, speciálně vybudovaná pro tuto příležitost, je moderní, typicky seversky v ní dominuje světlé dřevo a tlumené tóny. Policisté dovolují návštěvníkům nosit si dovnitř nápoje.
Doutnající uhlíky potlačovaného hněvu jsou ale přece občas patrné. Přeživší a příbuzní obětí se v první den Breivikovy výpovědi v úterý každou chvíli nervózně vrtěli. Místo aby se ale hlasitě ozvali, raději se uchýlili k SMS zprávám. "Celou dobu jsem dostával zprávy," uvedl Hestnes. "To je děsivé. To je bolestné," psali mi ze soudní síně, dodal.
