"Čekáme velký zájem lidí. Výstava potrvá nejméně rok, možné je ale také její prodloužení," informoval ředitel muzea Vít Štrupl.
Vampýři v ČeskuS projevy takzvaného vampyrismu, snahy zabránit návrat mrtvého z hrobu, se archeologové setkávají častěji. V Žatci objevili v roce 1999 hrob muže pohřbeného na břiše a ženy, které někdo přibil hřebem nohu k rakvi. V roce 1998 našli tři vampýrské hroby z první poloviny 11. století ve Vraclavi u Vysokého Mýta. Ve dvou byly pochovány jen hlavy, obě obličejem k zemi. Třetí z nebožtíků měl kromě polohy na břiše oddělenou hlavu od těla a v místě srdce stopy po kůlu. V roce 1991 našli ve Starém Městě na Uherskohradišťsku několik hrobů z druhé poloviny devátého století. Někteří mrtví byli svázáni ve skrčené poloze, další měli obličeje rozbité kamenem nebo byli kameny zatíženi. V Lochenicích na Královéhradecku objevili v roce 1983 hrob, ve kterém byla na břiše pohřbena žena přibitá železnými hřeby k prknu na dně jámy. V Bášti u Prahy objevili v roce 1976 v jednom z hrobů z 10. století kostru ženy, která měla ve třetím bederním obratli zaražený skalpel. V letech 1955 až 1960 odkryli na pohřebišti z 10. století v Lahovicích u Prahy hrob, v němž měl pohřbený na těle těžké kameny, další pohřbený byl na břiše a s hlavou netypicky k východu. V Čelákovicích u Prahy v roce 1966 odkryli celý "vampýrský hřbitov." Pohřbení měli svázané ruce, někteří leželi na břiše nebo na boku, několik mělo hlavy oddělené od těla. Vampýrské hroby se našly také v Radomyšli u Strakonic, v Zelenči, v Prostějově a v Písku. |
Když archeologové na jaře 2010 nalezli v Kostelní ulici dvacet centimetrů pod povrchem kostru muže pohřbeného nepietně za hřbitovní zdí, vyvolal nález senzaci ve vědeckých kruzích. Mrtvola měla původně hlavu a nohy zatížené kameny.
Archeology zaujalo i to, že měla u pravé ruky čtyři pražské groše Jana Lucemburského. Podle nich archeologové určili, že muž žil ve druhé třetině 14. století. Dary uložené v hrobě se však v této době nevyskytovaly (o nálezu zde).
"Je to unikátní v rámci střední Evropy. Jiné mincovní nálezy ze 14. a 15. století z hrobů nemáme, v tomto období se ale do hrobů nedávalo vůbec nic," přiblížil Petr Brestovanský, archeolog Severočeského muzea v Liberci, který výzkum v Hrádku nad Nisou vedl.
Archeologové dlouho mysleli, že se jedná o kostru ženy. Dostala proto pracovní jméno Stela. Až poté, co mohli ostatky archeologové z hrobu vyjmout, určila antropoložka podle pánve, že se jedná o muže.
DNA ukázalo mužův původ
To byli ale vědci teprve na začátku náročného výzkumu, do kterého se postupně zapojili antropologové, lékaři, parazitologové, genetici nebo chemici. Uznávaný český genetik Daiel Vaněk po náročné analýze vzorků zjistil, že předci muže přišli na území dnešního Hrádku nad Nisou z dnešní Albánie nebo severního Řecka (o výzkumu zde).
Porovnáním existujících vzorků DNA uložených v databázi našel nepřímého potomka. Vzorek nesl přezdívku Toviah. Odtud pochází české pojmenování kostry Tobiáš.
"Dá se říci, že člověk z databáze a kostra měli někdy v minulosti společného předka mužského pohlaví. Analýza byla náročná, obnášelo to několik měsíců intenzivní práce, celou řadu opakování," uvedl genetik Vaněk.
Zahalené tajemstvím nadále zůstává, proč asi padesátiletého muže jeho současníci pohřbili tímto neobvyklým způsobem. Jisté je, že se muže báli, protože byl jiný.
"Proč jej pohřbili obličejem k zemi? No, protože na něj něco svedli. Ten člověk ale mohl být tenkrát naprosto výjimečný i v pozitivním smyslu slova. Tehdy se každá jinakost potírala. Obrazně řečeno, pokud jste neměl 'vstupenku' do správné strany, což byla křesťanská církev, a nezapadl jste do tehdejší společnosti, tak jste to odnesl," podává možné vysvětlení tajemného pohřbu archeolog Brestovanský.
Výstava ukáže i vampýrovu podobu zaživa
Jak muž zemřel, vědci nevědí. Z výbrusu kořene zubu ale zjistili, že zemřel na jaře. Naproti tomu znají jeho choroby i stravovací návyky. Muž měl paradentózu a mírnou artrózu pravé kyčle. Živil se obilovinami kromě prosa, ovocem, masem a mlékem ovcí a koz a výjimečně skotu. Nejedl vepřové maso.
Lidé na výstavě uvidí také pravděpodobnou podobu vampýrova obličeje, kterou vědci rekonstruovali na základě skenu lebky (více zde).
Výstava ukáže i to, jak muž a jeho vrstevníci žili na území dnešního Trojzemí mezi 13. a 15. stoletím. Objasňuje například vztah středověkých lidí k pověrám nebo ukazuje, po jakých cestách se tehdejší lidé pohybovali.
Výstava představuje mnoho unikátních a atraktivních exponátů. Například poklad stříbrných mincí zapůjčený z Městských muzeí Žitava nebo originální středověké dřevěné předměty denní potřeby zapůjčené ze Západočeského muzea v Plzni. Je tu ale i sedm set let starý trám, který dokládá existenci dnešního Hrádku ještě před první písemnou zmínkou z roku 1287.
