Pojem státní smutek se objevuje pouze v zákoně o státních symbolech, kde se mluví o vyvěšování vlajky a v zákoně o loteriích.
"Státní vlajku vyvěsí oprávněné osoby uvedené v zákoně na budovách, v nichž sídlí, mimo jiné také při příležitostech celostátního významu, zejména v den smutku nebo v den státního smutku, vyhlášených vládou. Zákon dále říká, že při užití státní vlajky na znamení smutku se státní vlajka spustí na půl žerdi," uvedl tiskový odbor ministerstva vnitra.
Zákon o loteriích zase stanovuje, že během státního smutku jsou zavřená všechna kasina a herny.
Státní smutek vláda vyhlásila naposledy na 14. září 2001. Češi tehdy vyjádřili solidaritu s oběťmi teroristických útoků na USA z 11. září. V celé zemi se v poledne rozezvučely sirény a kostelní zvony, lidé drželi tři minuty ticha, státní vlajka na veřejných a úředních budovách byla na půl žerdi.
Poslední den smutku, pro který neplatí tak přísná kritéria jako pro státní smutek, byl vyhlášen na víkend 17. a 18. dubna 2010. Země uctila památku polského prezidenta Lecha Kaczynského a dalších významných Poláků, kteří zemřeli při havárii vládního speciálu na letišti v západoruském Smolensku.
Za Gottwalda trval smutek čtyři dny
V roce 2005 vyhlásila vláda den smutku ve dvou případech. V lednu Češi uctili oběti ničivého zemětřesení a tsunami v jihovýchodní Asii. Za oběti katastrofy se v tento den v poledne rozezněly sirény a vláda také vyzvala občany, aby drželi tři minuty ticha. Vlajky na veřejných budovách byly svěšeny na půl žerdi. Ke smutku se zvoněním zvonů připojila také katolická církev. V dubnu pak byl dnem smutku vyhlášen pohřeb papeže Jana Pavla II.
Státní smutek bývá většinou vyhlašován na jeden den. V minulosti však zažili obyvatelé někdejšího Československa i několikadenní státní smutek. Byl vyhlášen například 15. března 1953, den po smrti komunistického prezidenta Klementa Gottwalda, a trval až do jeho pohřbu 19. března 1953.
Poslední státní smutek před listopadem 1989 byl vyhlášen v roce 1985, kdy zemřel vůdce tehdejšího Sovětského svazu Konstantin Černěnko. Rádia hrála jen vážnou hudbu, v restauracích se nenalévaly destiláty.
