První stopu dinosaura objevili v roce 1998 sami zaměstnanci lomu a povolali paleontology. Narážejí pracovníci v lomu na dinosauří stopy i dnes? Pavel Kudrnáč, šéf firmy Krákorka, která v lomu těží, odpovídá trochu opatrně. "Na stopu se nemusí přijít hned, nemusí být patrná tak, aby vzbudila pozornost. Dříve jsme podobných anomálií nalézali víc, v posledních letech méně."
Povrch desek a vrstev je prý často různě zvrásněný. "Mohou to být stopy různých prehistorických živočichů nebo přírodních jevů, třeba silného větru čeřícího bláto, probublávání vody tvrdnoucím bahnem nebo kapek deště bušících do tuhnoucí vrstvy."
Pamatuje si však dobře na velký nález z počátku devadesátých let.
Těžba pískovce v lomu Krákorka
Těžba pískovce v lomu Krákorka
Šest dinosauřích stop posloužilo jako suvenýr
Kameníci v lomu tehdy našli desku se šesti dinosauřími stopami navždy uchovanými tak, jak kdysi ještěr tuhnoucím bahnem proběhl. "Bylo krásně vidět všech šest stop za sebou. Tu desku jsme ale tehdy rozřezali na šest částí a brali ji spíš jako suvenýr," vzpomíná Kudrnáč.
V lomu se těží stupňovitě a jednotlivé lavice trochu připomínají pyramidy. Právě na nich je dobře vidět, jak se vrstvy před statisíci milionů let ukládaly. Náchodsko tehdy zřejmě bylo bezútěšnou oblastí bez stromů.
Vědci z pražské přírodovědecké fakulty míní, že tam v té době bylo hodně písku a podloží, v němž kolísala hladina spodních vod. A proháněly se tam silné vichry. "Dejme tomu půl roku nebo rok fičely pasáty spíše jedním směrem. Nahrnuly sem písečné duny. Pak byl zase klid, spodní voda písek do jisté výšky promočila a ten začal tuhnout. Pak přišly další vichry a zbytek písku, který neztuhl, odvály pryč. A právě v té chvíli tuhnoucí půdou proběhl dinosaurus nebo nějaká velká stonožka, jejíž otisky u nás také paleontologové našli," vysvětluje Kudrnáč.
Těžba pískovce v lomu Krákorka
Lom U Devíti křížů je však světově unikátní v tom, že jeho podloží tvoří hluboká soustava tenkých příčných vrstev, které nejsou nijak spojeny. Pracovníci lomu je nemusejí štípat ani řezat jako v jiných lomech. Stačí do řady navrtaných děr nalít směs, která tuhnutím zvětšuje objem, a pásy horniny se odtrhávají od ložiska. Z těchto pásů pak pracovníci dláty a palicemi vcelku lehce oddělují desky.
Překvapivé je i to, že vrstvy staré stamiliony let se dnes svažují, nejsou vodorovné, jak by se dalo u dříve bahnitých vrstev předpokládat. "Zdejší terén se za ty miliony let naklonil," vysvětluje Kudrnáč.
Po vzniku deskového podloží, v němž dnes vědci objevují dinosauří stopy, celou oblast na dlouhou dobu zalilo moře.
Nad dvěma paleontology zaznamenanými dinosauřími stopami Kudrnáč jen mávne rukou: "Budeme se rozšiřovat směrem dolů. Postupujeme terénem rychlostí tak pět metrů za rok. Možná na nás ještě čekají stovky podobných stop. A kdo ví, co ještě."
