Na začátku bylo jen pár nenápadných vět, které se objevily na čínsky psaném serveru Boxun.com a vyzývaly k demonstracím podle blízkovýchodního vzoru ve třinácti čínských velkoměstech. Text zaskočil i protřelé čínské disidenty a dodnes se neví, jestli byl vážně míněnou provokací, nebo uměleckým happeningem.
Zahalený tajemstvím zůstává i autor odvážného pamfletu. Ať už je jím kdokoli, vnesl do nejvyšších pater čínského komunistického aparátu neklid, který rudí soudruzi už dávno nepamatují. V několika městech se totiž na základě elektronické pozvánky opravdu srotili nespokojení Číňané.
Největší protest se konal na hlavní nákupní třídě v Pekingu poblíž McDonaldu. Odvážlivci se ani nestačili nadechnout k prvním protivládním heslům a na místě už byla mnohonásobná přesila policistů, kteří přijeli tvrdě ztrestat jakýkoli náznak nespokojenosti.
Místo demonstrantů kordony policistů
Protest za pár desítek minut rozprášili a několik lidí odvlekli na policejní stanice. Jenže po protestech se v internetovém éteru objevila další výzva k nepokojům. Nabádala Číňany, aby se pravidelně každou neděli ve 14 hodin scházeli v městských parcích nebo u velkých pomníků.
Jasmínová revoluceTak pojmenovala tuniskou revoluci zahraniční média, a to podle národní květiny severoafrického státu. Pojmenování spadá do konceptu tzv. barevných revolucí, tedy revolucí, které se snaží protestovat nenásilně proti zkorumpovaným či autoritářským vládám (viz sametová revoluce v ČSSR v roce 1989). Významnou roli při nich hrají nevládní organizace a studenti. Tunisané ovšem s pojmenování "jasmínová revoluce" příliš nesouhlasí a ani ho nepoužívají. Zdroj: Wikipedia.org |
"Vyzýváme všechny účastníky, aby se procházeli, dívali se nebo aby předstírali, že jen jdou kolem," hlásal text na stránce Boxun.com. "Dokud budete přítomni, autoritářská vláda se bude třást strachy," pokračovala výzva, která se šířila po internetu a nabádala k demonstracím v osmnácti městech.
Čínská moc tentokrát nic neponechala náhodě. Ulice místo demonstrantů lemovaly kordony policistů a místa demonstrací v Pekingu a Šanghaji jako náhodou zrovna šúrovaly úklidové čety, které bránily kolemjdoucím, aby zpomalili. Před McDonaldem jako na potvoru právě začala rekonstrukce.
Rozzuření policisté kopali do amerického novináře a tvrdě si došlápli na desítku další západních žurnalistů. Represe však úřady podnikly hned na několika frontách.
Aktivisté ve vězení a slovo jasmín ve webové klatbě
Stát obvinil z osnování nepokojů západní síly. Nechal zatknout přes sto aktivistů, za mřížemi skončili i nejméně tři lidé, kteří šířili výzvu po internetu. Prezident Chu Ťin-tchao promluvil do duše stranickým lídrům a úřady utáhly šrouby na internetu.
Policisté vykazují kameramana AP z obchodní třídy v centru Pekingu
Policisté se snaží rozehnat demonstraci v centru Šanghaje
Čínský policista hlídá v centru Pekingu oblast, kde nesmí pracovat zahraniční novináři
V kybernetické klatbě se na několik hodin ocitla profesní sociální síť LinkdeIn, protože v diskusích šířila informace o protestech v arabských zemích. Čínské vyhledávače nově mlčí po zadání slov jasmín a žádné výsledky se neukážou ani po vepsání jména amerického velvyslance v Číně Jona Huntsmana.
Bloger o Číňanech"Číňané ani neví, co je to být občan. Jsou jako ovce a čínští vůdci jsou jejich rodiče, kteří jim dají najíst a napít. Proč by byli proti vládě?" |
Ten prý totiž v neděli náhodou prošel kolem jednoho z míst, kam byl svolaný protest a záznam se objevil na webu. Huntsman se tak okamžitě kvalifikoval na listinu zakázaných výrazů. Podle čínských aktivistů bylo tažení proti disidentům nejhorší za poslední léta. Z ostré reakce čiší panický strach Pekingu ze sociálních nepokojů.
Je ale takový strach na místě? Autor výzvy - ať už to byl kdokoli - dobře věděl, co dělá. Lidem totiž radil, ať v ulicích křičí: "Chceme jídlo! Chceme práci! Chceme bydlení! Chceme slušnost!" Jednoduchým sloganem vystihl, co trápí Číňany nejvíce - rostoucí inflace, rozevírající se nůžky mezi chudými a bohatými a všudypřítomná korupce.
Vláda má trumf, zvyšuje životní úroveň lidí
Rostoucí ceny jídla a nemovitostí spolu s nezaměstnaností opravdu mohou pro vládu představovat vražedný mix, který v budoucnu roztočí spirálu nepokojů s nedozírnými následky - vždyť už nyní se v zemi uskuteční 90 tisíc protestů ročně. Jenže komunističtí pohlaváři mají v ruce jeden trumf, který jim nikdo nemůže upřít.
Za své vlády zvedli životní úroveň obyvatel Číny a vytáhli miliony lidí z pasti chudoby. Životní úroveň posledních třicet let strmě roste a tento trend bude podle analytiků pokračovat. Stabilní vláda je garantem takového růstu a průměrný Číňan nemá mnoho důvodů na ni nadávat.
Policista střeží náměstí Nebeského klidu v Pekingu
Číňané tak teď ponejvíce touží po stabilitě, prosperitě a materiálních hodnotách. A než v říši středu vznikne sebevědomá střední třída, která by mohla být strůjcem dalekosáhlých sociálních změn, bude to trvat dlouhá léta. A to není zdaleka jediná překážka revoluce à la Blízký východ.
Vládě se úspěšně podařilo ověnčit se aureolou garanta, který umí zemi ochránit před chaosem. Oproti Egyptu už je v zemi zajištěno nástupnictví a strůjcem změn nemůže být armáda, která je podřízená stranickému vedení. V Číně navíc chybí nezávislá média typu al-Džazíry, která by pošťouchla opozici.
Díky jednomu z nejpropracovanějších systému cenzury navíc dokáže Peking spolehlivě zařídit, že se výzvy k protestům k většině Číňanů nikdy nedostanou. "Číňané ani neví, co je to být občan. Jsou jako ovce a čínští vůdci jsou jejich rodiče, kteří jim dají najíst a napít. Proč by byli proti vládě?" namítá pekingský bloger Tiger Temple.
