Pro velení československé armády začala okupace armádami Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 už ve 21.00 předešlého dne.
Historik Daniel Povolný sestavil dosud nejpřesnější přehled postojů generálů a bojových velitelů při okupaci Československa 21. srpna 1968. Invaze jim zlomila vaz. |
Na pultu stálého operačního dozorčího Jaroslava Pavlíčka na generálním štábu zazvonil telefon a ze sluchátka se ozval hlas ministra národní obrany Martina Dzúra. „Jaká je situace na hranicích?“ zeptal se. Krátce předtím totiž obdržel znepokojivé informace.
Pavlíček začal automaticky referovat o klidu na západě, ale Dzúr ho přerušil: „Zajímá mě sever - východní Německo!“
Dozorčí to tedy začal zjišťovat a z velitelství příhraničních divizí se dozvídal překvapující informace: na hranicích se spojenci jsou slyšet motory obrněnců. Jakmile se to Dzúr dozvěděl, přikázal, aby pro něj okamžitě přijelo pohotovostní vozidlo.
„Zatím přesně nevíme, kdo Dzúra na okupaci upozornil,“ říká Daniel Povolný z Vojenského historického ústavu. Mohl to být náměstek ministra vnitra Viliam Šalgovič, který se na přípravě sovětské invaze podílel. Ke Dzúrovi ani náčelníkovi generálního štábu Karlu Rusovovi neměli podle historika sovětští maršálové důvěru.
Po několikaletém bádání Povolný sestavil dosud nejpřesnější přehled postojů generálů, ale i velitelů bojových jednotek při okupaci. Povolný zpracoval dvoudílnou studii Vojenské řešení Pražského jara, první díl vyšel v roce 2008, druhý díl před pár měsíci.
První vtrhli do republiky nedočkaví tankisté z NDR
Už dvacátého srpna 1968 ve 21:30 vydal sovětský ministr obrany Andrej Grečko rozkaz výsadkovým divizím, aby o tři hodiny uspíšily start k letu na Prahu a Brno. Čekat na původní termín (24:00) neměly ani pozemní jednotky.
Události prudce akcelerovaly. Velitelé dvou východoněmeckých tanků a dvou transportérů nevydrželi s nervy, jaksi se utrhli a už ve 21:40 sólo přejeli hranici u Vejprt. Vozidla projela nedalekými kasárnami a při tom natáčela hlavně kanonů proti budovám. Vzápětí zmizela kdesi v českém vnitrozemí.
Grečko se podle Povolného obával, že invaze bude předčasně prozrazena. Maršálovi velmi záleželo na tom, aby na jakoukoliv vojenskou protiakci Čechoslováků bylo pozdě. Grečko se proto pro jistotu spojil z Moskvy se svým protějškem Dzúrem a varoval ho: „Pokud padne jediný výstřel, budete viset na telegrafním sloupu!“
Okupace Československa je někdy označována za brilantní vojenskou operaci. Historik Povolný nesouhlasí: „Československo bylo obsazeno za čtyřiadvacet hodin, protože sovětští plánovači se domnívali, že jeho armádu rozložila kontrarevoluce. A když se pak někde invazním vojskům postavili do cesty Čechoslováci, plány maršálů se hroutily.“
Sověti měli hrůzu z toho, že se jim občané postaví na ozbrojený odpor, i když by byl vzhledem k přesile marný.
Pomáhejte jim, nařídil pod tlakem Moskvy ministr
Navíc se už 21. srpna vyskytovaly ve velení značné rozpory. Dzúr vydal pod velkým tlakem Sovětů rozkaz, aby jeho podřízení „poskytovali jednotkám Varšavské smlouvy maximální pomoc“. Většina z nich se však řídila stanoviskem stranického vedení: zachovat klid, neposkytovat pomoc, ale nepřipustit zbytečné oběti.
Někteří z velitelů se navíc připravovali na obranu svých kasáren, pokud budou napadena. Tisíce těchto důstojníků byly v následujících letech při čistkách z armády vyhozeny. Ostatní pak sklonili hlavy a s invazí se smířili.
Stejně „pragmatický“ postoj zaujali šéf generálního štábu Rusov i ministr Dzúr, jimž se okupace zpočátku rovněž nezamlouvala.
Velení armády nejspíše podle historika Povolného zabránilo značnému krveprolití, když udrželo vojsko v kritických chvílích „na uzdě“. Při otázce, zda vlastně československá armáda v srpnu 1968 obstála, má Povolný jasno. „Myslím, že ano. Mohla bojovat, ale stálo by to desetitisíce životů - civilistů především. Ideologicky zpracovaní a vystrašení Sověti přijížděli do země, kde čekali kontrarevoluci. Báli se i napít, aby nebyli otráveni.“
Jejich stres, ale i únava byly natolik velké, že často bezdůvodně stříleli - někdy i sami na sebe. Jen v roce 1968 zahynuli při nehodách sto čtyři Sověti, z toho čtyřiadvacet na střelná poranění při neopatrném zacházení se zbraní.
ARMÁDĚ BYL ZLOMEN VAZPokud armáda zvedla v roce 1968 hlavu a většina řadových velitelů byla připravena bojovat, následující léta normalizace jí zlomila páteř. Někteří velitelé odešli raději sami a ti, kteří zůstali, museli psát ponižující elaboráty na téma „Co jsem dělal v srpnových dnech“. I proto se rozmohlo udavačství a patolízalství. O samostatném myšlení ani nemluvě. „Stín srpna armádu deformoval na celá desetiletí,“ shrnuje historik Daniel Povolný. |
