Do obchodu přijde zákazník a zavrčí: "To je ale horko, co?" Je to asi padesátá stížnost od rána. O týden později se věta trochu změní, začne totiž pršet. Zase špatně.
"Nepamatuju si, že by lidé tolik řešili počasí jako teď – a pořád si stěžují. Buď je horko, nebo zima, nebo sucho, nebo zase moc prší," směje se Jana Kohoutková, která prodává už dvacet let.
Že lidé řeší počasí víc než dřív, si všímají i meteorologové. Nejde to přehlédnout. "Třeba za bouřky k nám volá kvůli předpovědi i dvacet lidí za hodinu," říká meteorolog Jaroslav Rosa. Když se sečtou všechna střediska Českého hydrometeorologického ústavu, je to i sedm set telefonátů za den.
"Tohle nebývalo, lidé nevolali. Teď sedí u internetu a chtějí vědět, proč se předpovědi liší, jestli se bouřka někam přesune, kdy konečně přestanou vedra," vypráví Rosa.
Války, úroda a počasí
Nejsme jiní než naši předkové. V kronikách najdete jako první záznamy o úrodě, válce, pokud byla, a hlavně – o počasí. "Měli méně efektivní zemědělství, neměli odkud potraviny dovézt, byli na počasí závislí," vysvětluje geolog Václav Cílek. My trávíme osmdesát procent času v budovách, přesto nás počasí zajímá.
Jsme totiž informovanější a víme, co počasí udělá. Když uhodila povodeň v 17. století, o padesát kilometrů dál se to třeba ani nedozvěděli. My máme zprávy hned i s fotkami zoufalých lidí. "Je to podobné, jako když začala v roce 1980 vysílat CNN a do světa pouštěla záběry z války v přímém přenosu. Také se hned lidé začali víc zajímat," srovnává meteorolog Rosa.
Někdy máme krátkou paměť, když třeba při pětatřiceti stupních říkáme: Takové vedro tu nikdy nebylo. Rekord je dvaačtyřicet. Ale přibývá extrémů, třeba propadů teplot z pětatřicítky na patnáct, a přívalových dešťů. Samozřejmě, že bleskové povodně tady byly i dřív. Ukazují na to erozní rokle v lesích, které jsou typické svými strmými hranami vymletými od valící se vody.
"Teď jsou ale prudší," říká geolog, podle něhož se počasí v Česku mění už od roku 2002. Začaly k nám vanout jiné větry.
Klasická letní bouřka nad územím Česka by měla probíhat asi takhle: celý den je teplo, voda se odpařuje, a když se odpaří z prvních pár stovek kilometrů čtverečních, udělá se mrak a ten se vyprší. Teď k nám směřují přívalové deště z egejské oblasti, kde do sebe mraky nasáknou vody z větší oblasti a déšť je pak prudší.
Pořád ještě na tom nejsme tak jako Angličané. "Kolega tam žil na venkově a říkal: To je k zblbnutí, jdu vesnicí a šestkrát za den řeším počasí," dodává Cílek.
