Dívka má pět sourozenců, nejmladší Alebachemi jsou čtyři měsíce, nejstaršímu Wondimu dvanáct let. Rodina je velmi chudá, bydlí v malém domečku postaveném z větví. A na rozdíl od většiny obyvatel žijících na venkově nemají žádný dobytek.
"Živíme se jen pěstováním zemědělských plodin. Na poli máme kávu, enset, kukuřici. Většinu z toho zpracujeme pro sebe. Jen pokud nám něco zbude, prodáme to ve městě na trhu," povzdechla si matka Dama, že nakrmit šest dětí není opravdu nic jednoduchého.
Rodina vyžije týdně s několika birry (jeden birr odpovídá zhruba koruně padesát). Probouzí se s východem slunce, kolem šesté hodiny ranní. Na snídani mají děti většinou jen praženou kukuřici nebo placky vyráběné z ensetu (takzvaného falešného banánovníku). Starší dostanou ještě kávu, amhársky bunu. Silnou, černou a osolenou, jak bývá zvykem v těch nejchudších zemědělských oblastech. Sůl je totiž několikanásobně levnější než cukr.
Do školy blátivou stezkou
Po jídle děti společně vyrazí do školy. Od domova stoupají vzhůru úzkou bahnitou stezkou, každou chvíli noha podklouzne. Období dešťů mění vesnici k nepoznání. To silnější už pomalu začíná, potrvá až do září. Druhé, výrazně slabší, trvá zhruba od února do dubna.
Vzdělání
|
Zažila to i Rukea Sisai, kamarádka Tarikayehu. "Když jsem začala chodit do prvního ročníku, otec mě po několika měsících ze školy vzal, abych prodávala na trhu," popisuje dívka, nejstarší ze šesti dětí. "Nepřišlo mi divné, že ostatní chodí do školy a já ne. Tatínek říkal, že vzdělání tak potřebné není," dodává.
Od druhého ročníku si školu opět "vyprosila", protože si uvědomila, že škola jí v budoucím životě může hodně pomoct. Podobný důvod pro chození do školy má i Tarikayehu. "Jednou bych chtěla být ředitelkou," plánuje.
64 žáků ve třídě je komfort
Školní den v Koke začíná v osm hodin ráno. Všechny děti se shromáždí na plácku před budovami a čekají, až zvolený žáček vytáhne na stožár etiopskou vlajku. Při jejím zvedání společně zpívají hymnu. Poté se děti s úprkem rozběhnou do svých tříd.
Škola nabízí v porovnání s ostatními žákům "lepší" podmínky pro studium. "Ve třídě mám 64 žáků. V tomhle počtu mají ještě velmi dobré podmínky pro učení. Mají dostatek místa, mohou pracovat i v menších skupinkách," říká učitelka Tigist s tím, že větší počet už by byl náročnější na zvládnutí.
Zhýčkaná na cestě za dobrodružstvímPřečtěte si blog autorky reportáže Barbory Němcové |
Ve volných chvílích si děti hrají na dvoře, podobně jako v Česku. Kluci si čutají s vlastnoručně vyrobeným míčem, holky skáčou "gumu", vyrobenou z vláken všudypřítomného ensetu. Slouží stejně dobře jako ta opravdová.
Připravit kávu, umýt nádobí a vzhůru na trh
Tarikayehu to má do školy zhruba půl hodiny, jiné děti jsou na tom ještě hůř. Když přijde domů, pomáhá mamince. Praží a přebírá kukuřici, drtí a připravuje kávu, myje nádobí nebo hlídá malou sestřičku. Další sourozenci zatím jdou s malými kanystry pro vodu. Potok mají asi pět minut cesty, vodu napouštějí přes sítko. I tak se ale někdy zdravotní komplikace způsobené špatnou vodou dětem nevyhnou.
Oběd sestávající z pražené kukuřice a buny rozhodně nepatří mezi nejvydatnější. A pak už se Tarikayehu s nejstarším bratrem Wondim vydávají do města na trh. Potřebují semlít kukuřici na mouku a zároveň nakoupit nějaké suroviny na večeři.
Cesta do školy je oproti výpravě na trh výrazně kratší a pohodlnější. Uzounká strmá stezka vede přímo dolů. Pokud se člověk nepřidržuje pravidelně stromů, hrozí mu rychlý sjezd do údolí. Po hodině chůze jsou sourozenci na místě, ale mouku se jim dnes semlít nepodaří; je zavřeno. Zítra musí jít do města znovu.
Jak pomáhá Člověk v tísni v EtiopiiČlověk v tísni (ČvT) působí v Etiopii od roku 2003. Zaměřuje se na zvýšení kvality úrovně zdejšího vzdělávacího systému. Staví zde nové školy, financovaných ze společné sbírky ČvT a Junáka – svazu skautů a skautek ČR. Pro učitele základních škol také pořádá školení v moderních učebních metodách. Kromě toho zde má projekty v oblasti životního prostředí a obživy. Další jsou zaměřené na získávání nezávadné vody, ČvT zde staví a opravuje hlubinné vrty na vodu. |
Večeře se vaří za svitu svíček. Domek je okamžitě plný štiplavého kouře. Tarikayehu míchá těsto na placky kocho, maminka připravuje pálivou omáčku s těstovinami a dalšími surovinami. Takové jídlo mívají výjimečně, zpravidla si musí vystačit s plackami kocho. Ani večer nemůže chybět tradiční buna.
Hygiena není příliš důkladná. Před spaním si všichni umyjí nohy, ráno přidají obličej. Ruce si myjí průběžně během celého dne. Velkou "koupel" v potoce absolvují jednou týdně, čistění zubů se nekoná.
Rodina chodí spát brzy. Všech osm členů rodiny spí v jedné místnosti, chodí spát ve stejnou dobu. Zpravidla mezi devátou a desátou. Ustláno mají na listech ensetu překrytých rohožemi, jedinou matraci mají rodiče s čtyřměsíční holčičkou. Usínají za zvuků vytí hyen, kterých je v okolí opravdu mnoho.
Etiopie |