"Kdyby dcera nešla spát do toho pokoje, mohli jsme uhořet všichni," vzpomíná na pravděpodobně nejhorší okamžiky svého života Ludmila Podraná.
Do domu v Ostravě vlětěla zápalná lahevuvnitř žije osm Romů |
"Dceru rána při rozbití okna, kterým lahev do pokoje vletěla, vzbudila. Lahev se naštěstí při dopadu nerozbila, ležela jen s hořícím doutnákem na jednom ze schodů. Tak ten doutnák dcera rychle uhasila a šla nás vzbudit," popsala první okamžiky po útoku Podraná.
Sousedi: Nechápeme, kdo to mohl hodit
Pro rodinu Podraných i pro jejich sousedy byl útok zápalnou lahví velkým překvapením. Kolonie žila vcelku klidným životem. "Nikdo to tady nechápe," říká Vladislava Kollerová, žijící v domku bezprostředně sousedícím s domem Podraných.
"Nikdy tady žádné problémy nebyly, žilo se tady v klidu, jenom před pár lety se rozneslo, že se sem chystají skini. Chlapi tady trochu hlídali, jezdili k nám častěji policajti, ale k ničemu nedošlo. Je to divné, že se to stalo," poukazuje Ludmila Kollerová na nečekaný útok na dům jejích sousedů.
"Když si představím, co všechno se mohlo stát... Kdyby to chytlo, začalo hořet, to bych Sabinu asi nezachránila. Neměla by kde utéct, ta lahev dopadla přesně mezi postel a dveře," nechtěla si ani představit případné následky matka čtrnáctileté dívky, která naštěstí zápalnou lahev dokázala uhasit včas.
Pokud by se jí to nepodařilo, mohl nečekaný požár uvěznit v ohnivé pasti nejen ji, ale i zbytek rodiny. Nikdo další totiž rozbíjené okno a dopad hořící zápalné lahve neslyšel.
"Vůbec o ničem jsme nevěděli, přišla nám to říct až dcera, která lahev nejdřív uhasila a teprve pak nás šla vzbudit," přibližuje svůj pohled na nedělní ráno otec Sabiny Dušan Podraný.
"Kdyby se jí to nepovedlo uhasit, nevím, co by se dělo. Když se podívám, co se stalo ve Vítkově, tak je to hrůza. A to tam byl zděný barák, tady je všechno ze dřeva. To by hořelo tak rychle, že bychom možná ani nestačili utéct," dodává otec rodiny.
Nemusel shořet jen jeden dům
A oheň by nemusel zůstat jen u domu Podraných. V jeho bezprostřední blízkosti, doslova nalepen stěnu na stěnu, stojí další dřevěný domek, v němž bydlí Ludmila Kollerová s dalšími pěti lidmi.
"Podívejte, jak to stojí vedle sebe, ty střechy se dotýkají, ten oheň by tady mohl být hned," poukazuje Ludmila Kollerová na těsnou blízkost obou domků. "My jsme spali, nic jsme neslyšeli, až když jsem pak ráno vstávala k dceři, tak jsem viděla, že je ulice plná policejních aut. Teprve pak jsem se dozvěděla, co se u sousedů stalo. Kdyby to chytlo a začalo hořet, nevím, jestli bychom si toho vůbec všimli a dokázali utéct. Asi bychom museli skákat tady zadem okny," dodala.
Kdo do okna dřevěného domku na Jasinkově ulici zapálený molotovův koktejl hodil, snad zjistí policisté. Každopádně si s tím musel útočník dát poměrně dost práce. Malé okno, vedoucí do pokoje čtrnáctileté dívky, stojí jen kousek za poměrně vysokým plotem, přes který musela lahev letět. "To musí být tvrdohlavý chlap, který to hodí, vždyť tady spala děcka ..." odsoudil útočníka Dušan Podraný.
