Jako bývalý novinář umí Johnson zaujmout titulky a stále nevyčerpal nápady, se kterými šel vloni do voleb. Nyní by ho podle průzkumů volilo 49 procent dotázaných Londýňanů proti loňskému zisku 53 procent, to je dobrý výsledek.
Sliboval, že zlepší londýnskou dopravu, prostředí, bydlení i zdravotní péči. Některé z jeho projektů jsou ve městě vidět pouhým okem. V každé stanici metra jsou rozkreslené trasy metra, na kterých se pracuje, s elegantním upozorněním na změny kvůli zlepšení dopravy a s podpisem starosty.
On sám se raději nechává fotit při jízdě na kole, což je zatím v Londýně dost adrenalinová záležitost. V ulicích města přibylo 1 500 stromů ze slíbených deseti tisíc. Ale to si málokdo vybaví. "Co se změnilo? Hned mě tak nic nenapadá. I když ano, ubral míst, kde se za vjezd do města platí mýtné," popisuje Vladislava, Londýňanka ukrajinského původu.
To je část dalšího slibu. Původně chtěl konzervativní starosta šlechtického původu, který rád šokuje, zrušit ekologické poplatky za vjezd do města úplně. Míjejí se účinkem a lidé jsou nespokojení. To se zatím nepovedlo.
Tento týden vrcholí jeho kampaň, která se nelíbí výrobcům balené vody a mnohým restauratérům. Kazí jim kšeft. Je to profesionální kampaň na pití vody z kohoutku v restauracích. Má dodat kuráž lidem, kteří odmítají vodu balenou, a číšníky zpracovat, aby bez mrknutí oka odpověděli: "S ledem, nebo bez?"
Voda z Temže obstála v mnoha hygienických i chuťových testech, je nesrovnatelně levnější a nezbude po ní plastový odpad. Kampaň dokonce provázela volba nejlepší karafy na vodu, která promění chudinskou záležitost v módní výkřik.
Z deseti karaf zvolila tu nejlepší porota, ve které zasedala i světově proslulá architektka íránského původu Zaha Hadid, která vybírala i Kaplického Chobotnici. Vítěznou karafu s prohnutými okraji si restaurace mohou od tohoto týdne koupit přes internet za deset liber včetně balného, jedna libra z toho jde na charitu.
Vymyslel by to někdo lépe? Na první pohled tato kampaň zatím v restauracích třeba kolem Baker a Oxfords Street nezabrala. Sebevědomí vyznavačů vody z kohoutku však narostlo. "Byli jsme v restauraci Red Dragon na Whitechapel Road (nic moc), točenou vodu nám odmítli, že je to prý stojí peníze," stěžuje si asi třicetiletý Ahmed.
Jiní na internetu popisují, kde jim vodu natočili za poplatek nebo jak jim tvrdili (v jednom KFC), že se tam už někdo z vody otrávil. Voda je totiž nejvýdělečnější položka restauračního menu, a to i u nás. Prodává se s marží kolem čtyř set procent.
Konkrétně v Česku stojí ve velkoobchodu třetinka vody čtyři koruny, u stolu se však prodává pětkrát dráže. Známý šéfkuchař italského původu Aldo Zilli, který byl v porotě pro výběr karafy a má drahou rybí restauraci ve čtvrti Soho, si nalepil poznávací znamení - modrou kapku vody - na dveře své restaurace jako jeden z prvních. Dál prodává i slavné balené minerálky. Jeho zákazníci jsou prý vodou z Temže nadšení. Prostě prokoukl, že i obyčejná voda mu může udělat reklamu.
Změnu by časem mohl poznat i obyčejný turista. Do kampaně se už připojilo na tři tisíce londýnských barů a restaurací a Temžské vodárny vyjednávají o tomtéž s britskou centrální bankou i televizí BBC.
Borisovy sliby
Ale slibů není nikdy dost. Jen tento týden ještě starosta, důvěrně zvaný jen Boris, prohlásil v Koreji na srazu starostů a ekologů, že chce z Londýna udělat hlavní město elektromobilů. Po návratu domů dodal, že dá stavět sociální byty. Na výsledek si ještě počkáme, ale už roční bilance není nulová.
Boris Johnson ještě stihl odvolat policejního šéfa a zrušit smlouvu s venezuelským diktátorem Chávezem na levnou ropu, kterou uzavřel levicový předchůdce Ken Livingstone. Poslal více policistů na kontroly do metra a autobusů a zakázal v metru pití alkoholu.
Zároveň oprašuje jiné čtvrti Londýna, když finanční centrum dostalo americkou hypoteční ránu. Starostu tak můžete vidět s učiteli a studenty, s turisty a v nemocnicích, ale i na komentářových stranách novin, kam stále pravidelně píše o čemkoliv stejně lehce, jako rozhazuje sliby.
