Reportérka panamerické zpravodajské televize Telesur Madeleine Garcíová natáčí v chudinské čtvrti Carapa příspěvek o tom, jak příchod kubánských lékařů výměnou za venezuelskou ropu zlepšil život místních obyvatel. O sporném programu socialistických vlád, který mnohé venezuelské občany a hlavně doktory nadzvedl z houpací sítě, novinářka mluví výhradně jako o "krásném důkazu přátelství mezi lidem Venezuely a Kuby".
"Náš sever je jih"
Mezi spoluvlastníky stanice, která je hozenou rukavicí americké televizi CNN a je ušitá podle úspěchu panarabské stanice Al-Džazíra, patří i Bolívie, Ekvádor, Paraguay, Nikaragua a Argentina. Tam všude mají vlády různého stupně levicovosti a antigringovského zaměření. Za vše mluví heslo "Náš sever je jih", které s nevyslovenou narážkou na USA ukazuje, že Jižní Amerika má ve vysílání přednost.
Garcíová kritiku o zaujatosti ve prospěch levice odmítá: "Vždy se na názor ptáme všech zúčastněných. Žádné problémy nezamlčujeme." Stačí však sledovat na obrazovce její další reportáž o návštěvě kolumbijského prezidenta Álvara Uribeho ve Venezuele a člověk si vzpomene na "objektivitu" a styl československých televizních novin z 80. let.
Dozvíme se, které průmyslové podniky Uribe se svým hostitelem Chávezem navštívil a jak se bavili o potřebnosti rozvoje hospodářské výměny. Ani zmínka o tom, jak řešit napjaté vztahy mezi oběma zeměmi, které měly před rokem blízko k válečnému stavu.
Problémy venezuelské Novy
Hugo Chávez, který je díky rozpočtu naditému donedávna vysokými cenami venezuelské ropy hlavním mecenášem Telesuru, hýří aktivitou i na poli soukromých televizí. Zde však bojuje proti nim a přihrává tak svým početným kritikům, kteří ho přes jeho demokratické zvolení označují za diktátora vedoucího vlast do záhuby.
Nejznámější obětí války mezi kontroverzním socialistou a soukromými televizemi, které Chávez označuje za "pučisty, fašisty a jezdce apokalypsy", se stala nejstarší komerční stanice v zemi RCTV. Když jí v květnu 2007 stát neprodloužil licenci na vysílání, protestovaly v ulicích Caracasu desetitisíce lidí.
"S naším zastavením nesouhlasilo osmdesát procent Venezuelanů," říká její právník Jorge París Mogna. Pak dodává, že hlavní důvod nebyl strach o nezávislost zpravodajství, ale vztek z náhlého ukončení seriálů, které byly hlavním tahákem nejpopulárnější televize.
Majitelé RCTV ji urychleně přesunuli na kabelové vysílání, ke kterému má v zemi přístup jen třetina domácností. Přesto je i nyní hlavně díky telenovelám a estrádám nejsledovanější stanicí.
Julia Robertsová atraktivnější než Hugo Chávez
Čím si RCTV Cháveze tak rozzlobila? V roce 2002 po masových protestech a puči přišel prezident o moc. Všechny komerční televize se tehdy plnou vahou postavily za opozici, vysílaly přímé vstupy z demonstrací a vítězní politici média označili za svoji "tajnou zbraň".
Během víkendu se však za odvrženou hlavu státu postavila armáda a on se vrátil k moci. RCTV místo informování z místa událostí vysílala, jako by se nechumelilo, komedii Pretty Woman s Julií Robertsovou v hlavní roli. "Naši novináři tehdy nemohli opustit naše sídlo. Byli jsme obleženi rozezlenými Chávezovými stoupenci. Šlo o život," omlouvá Mogna tehdejší žurnalistické selhání.
"Ale nikdy jsme nenadržovali žádné straně. Když měl při protestech v roce 2002 Chávez projev, rozdělili jsme obrazovku na dvě půlky. Na jedné byl vidět prezident a na druhé demonstranti," předvádí objektivitu svých kolegů.
Přes jeho slova je RCTV politiky i občany považována za hlas opozice. V mediální venezuelské válce je jisté pouze jedno: ani jedné straně se moc nedá věřit tomu, co má ve svém zpravodajství.
