"Po krátkém letu a přestupu v Madridu jsme pokračovali do Buenos Aires, kde jsme přistáli brzy ráno na Štěpána. Poté jsme se přesunuli do předměstské čtvrti Palomar na vojenské letiště," popsal Miloš Barták z brněnské Masarykovy univerzity, který stráví na stanici již třetí antarktické léto.
Na expedici se vydal ve společnosti kolegů z Jihočeské univerzity, Univerzity Palackého v Olomouci, z České geologické služby, Univerzity Karlovy a Národního muzea.
Vědce nesly vojenské speciály
Z vojenského letiště polárníci pokračovali nákladním vojenským speciálem Hercules do jihoargentinského města Rio Gallegos. "Po přibližně dvoudenním čekání v Rio Gallegos na vhodné letové počasí jsme pokračovali vojenským speciálem Herkules do Antarktidy," napsal profesor Barták.
Po tříapůlhodinovém letu čeští vědci přistáli na ostrově Seymour u argentinské antarktické stanice Marambio. "Tam jsme se sešli s dalšími dvěma účastníky expedice, ornitology Václavem Pavlem a Karlem Weidingerem, kteří odjížděli na expedici z České republiky již začátkem prosince a na ostrov Seymour přiletěli z ostrova Krále Jiřího," upřesnil Barták.
Na antarktickou stanici Johana Gregora Mendla, kterou postavila brněnská Masarykova univerzita na ostrově Jamese Rosse, dorazili vědci na Silvestra. "Počasí se po několika dnech umoudřilo a přesně v 11:00 místního času jsme dostali od vedoucího letového provozu na argentinské stanici Marambio povolení k odletu," popisuje Barták.
"Během letu jsme měli možnost si z ptačí perspektivy prohlédnout okolí stanice a mořské průlivy okolo ostrova Jamese Rosse. Právě vrcholí antarktické léto, neboť bezprostřední okolí stanice bylo bez sněhu a mořská hladina nesla jen několik ker," doplnil polárník.
V osm večer měli na stanici 11 stupňů
Poté je čekalo "oživení“ všech klíčových systémů stanice. "Protože ze současných 14 členů expedice jsou pouze 3 nováčci, kteří na ostrově Jamese Rosse dosud nebyli, zabralo zprovoznění krátkou dobu. Kolem osmé hodiny večerní byla k dispozici jak elektrická energie, teplota uvnitř stanice dosáhla pohodových 11 stupňů Celsia, měli jsme zásobu jak technické, tak pitné vody, všechen expediční materiál byl roztříděn a uložen do příslušných skladišť," doplňuje Barták.
Ačkoli měli napilno, oslavit konec roku polárníci neopomenuli. I když špunty u nich bouchaly trochu dříve, než v Česku.
"Uprostřed práce jsme si krátce připomněli ‚českého Silvestra‘, neboť díky čtyřhodinovému časovému rozdílu mezi Českou republikou a oblastí Antarktického poloostrova připadla česká půlnoc už na osmou hodinu večerní místního času. Kolem desáté večerní jsme usedli k první společné večeři na stanici," popisuje vědec.
Na Nový rok už se zase pilně pracovalo. "Odkopali jsme ledový příkrov, který po zimní sezoně kryje část jedné z vnějších stěn stanice, nainstalovali a uvedli do chodu několik větrných elektráren, vyčistili a zprovoznili hlavní potrubí, které přivádí pitnou vodu. Tím byly obnoveny základní systémy stanice," shrnul Barták.
V následujících dnech zahájili vědci i odbornou expediční činnost. Ornitologové instalovali automatické sledovací zařízení složené z miniaturních videokamer a teplotních čidel umístěných do hnízd rybáků jižních tak, aby mohli sledovat průběh inkubace vajec a líhnutí mláďat.
Klimatolog Kamil Láska a rostlinní fyziologové Petr Váczi a Miloš Barták se věnovali zálohování mikroklimatických údajů měřených celoročně pomocí terénních meteorologických stanic umístěných v důležitých terestrických ekosystémech ostrova a na dlouhodobých výzkumných plochách, na nichž je pomocí "miniskleníčků“ experimentálně zvyšována teplota vzduchu tak, aby bylo možno předpovědět reakci antarktické vegetace na probíhající proces oteplování atmosféry v širší oblasti přiléhající k Antarktickému poloostrovu.
První objev: vzácné antarktické sinice
Vědci už první údaje i zhodnotili. Jejich první výsledky ukazují, že absolutní minimální teplota z průběhu antarktické zimy dosáhla v bezprostředním okolí jejich stanice minus 35 stupňů Celsia.
"Rovněž se potvrdila skutečnost, že v průběhu antarktické zimy se na ostrově Jamese Rosse několikrát vyskytnou situace, kdy teplota vzduchu po několik málo dnů vystoupne nad bod mrazu, což může být důležité pro přežívání zelených autotrofních organismů závislých na kapalné vodě," dodal Barták.
Dalším, kdo slavil úspěch už v prvních dnech expedice, byl Jiří Komárek, který pilně odebíral v terénu vzorky sinic a řas ze stojatých vodních nádrží v pobřežních oblastech ostrova Jamese Rosse.
"Mezi jeho nejzajímavější poznatky patří výskyt některých neobvyklých či vzácných antarktických druhů, které dominují ve společenstvech těchto organismů," popsal Barták.
Nyní se vědci zaměřují i na technickou příprava lodních motorů a gumových člunů pro první testy na moři. Vyplují do vzdálenějších příbřežních oblastí ostrova Jamese Rosse.
