Trest, který je (v mezích zákonné sazby za jednu vraždu, která se pohybuje mezi deseti a patnácti roky vězení) přísnější, ukazuje spíše na ocenění úkladné a chladnokrevně promyšlené vraždy než vraždy v emoci. Takže vše, co se přirozenému citu pro spravedlnost v této cause zdálo být potřebné, je dokonáno. Vrah dostal - v rámci možností - přísný trest, a soud mu nespolkl, že jednal v afektu.
Když se na vynesený trest podíváme podrobněji, v úplnosti uvidíme, že lidská spravedlnost je nedostatečná a že člověk prostě neumí své vrahy trestat. Byl bych velice nerad, aby tento článek vyzněl jako volání po obnovení trestu smrti - jsem jeho zásadním odpůrcem a jeho praktikování zákonitě vede k tomu, že je dříve nebo později popraven nevinný.
Ale po novém trestním zákoně, který by zavedl i pětadvacetileté tresty vězení jako tresty standardní (nikoliv výjimečné jako dnes), mi v téhle cause je trochu smutno. Zákon leží v Parlamentě a čeká, kdy o něm poslanci začnou jednat.
Z hlediska toho, kdo má onen trest, oněch nekonečně dlouhých třináct let, za mřížemi odsedět, jde samozřejmě o mimořádný zásah do života, který ten život navždy poznamená. Z hlediska míry odplaty je však oněch třináct let nekonečně málo.
Vždyť i v tom kriminále se bude Novák moct radovat z přirozených věcí, jako je jídlo nebo spánek. Až trest odsedí, bude moci vyjít ven a žít, jako by se nic nestalo, bude se moct radovat ze všeho, co život a svoboda přináší.
Tohle všechno bude moct vychutnávat, prožívat. Přesto, že jeho oběť už neprožije nic, přesto, že možnost vychutnávat život někomu slabšímu než on navždy vzal. Z tohoto úhlu pohledu je třináct let nekonečně málo.
A tak nezbývá než doufat, že se poslanci alespoň na chvíli vzpamatují a onen nový trestní zákon, který je na podobné lumpy jako Novák přísnější než ten dnešní, odhlasují.
