Zde byl ubytován muž podezřelý z vraždy Jakuba.

Zde byl ubytován muž podezřelý z vraždy Jakuba. | foto: Anna Vavríková, MF DNES

Červené květiny, černá stuha. Tady bydlel podezřelý z vraždy Jakuba

  • 7
Dvě červené květiny ovázané černou stuhou opřené o vchod na ubytovnu. Nad nimi fotka malého Jakuba. Hodně těžce nesl Antonín Valíček, že zrovna v jeho ubytovně bydlel Antonín Novák. Muž, který podle policie znásilnil a zabil devítiletého Jakuba Šimánka a jeho tělo ukryl do příkopu na okraji Brodu.

"Hodně se mě to dotýká. Toho chlapa jsem tu nechal bydlet. Mám šestiletého kluka. Takhle mohl dopadnout i on," vyprávěl zkroušeně.

Valíčkova ubytovna vlastně ani ubytovnou není. Ve starším domě má bazar Tonny, v patře pak nabízí nocleh pro čtyři osoby.

Dům stojí na samotném okraji parku, v ulici Na Valech.

K dětskému hřišti, odkud Jakub s Novákem odešel, je to pár desítek metrů, podobně jako do Trocnovské ulice, kde malý Jakub s maminkou bydlel.

Z oken v patře je do parku i na základní školu přes rybník dobře vidět. Antonín Novák tu bydlel od loňského listopadu. Velice narychlo zmizel počátkem května.

"Vůbec by mne nenapadlo, že je ten chlap něčeho takového schopný. Byl velice tichý, vůbec nepil ani nekouřil," vybavuje si provozovatel ubytovny, který má celý objekt pronajatý.

"Byl milý a poměrně hodný. Po vichřici mi pomáhal spravovat střechu," říká o Antonínovi Novákovi jeho jmenovec Valíček.

Že by ale mohl mít Slovák, kterého u Valíčka nechala ubytovat agentura zajišťující práci zahraničním dělníkům, něco společného se zmizením Jakuba Šimánka, začalo Valíčkovi v hlavě vrtat až pár dní poté.

"Najednou velice rychle zmizel, i jeho mobilní číslo bylo neustále vypnuté," dával si dohromady Valíček.

Nakonec mu to nedalo a ozval se policii sám. Po celý pátek expertní týmy prohledávaly pokoje hostů, odborníci sbírali důkazy a analyzovali stopy.

"Bylo jich tu strašně moc. Přijeli z Hradce Králové a dokonce i z Prahy. Prohledávali tu všechno i se psy," popsal Antonín Valíček.

Víc ale mluvit o tragédii nechce. "Mám toho dost," konstatuje smutně.

Zpod pultu vyndává dvě červené květiny a rozbaluje je. "Je to strašné, co se stalo. Alespoň ty kytky musím dát před dveře," opakuje.

Za deset minut už se Jakubova tvář usmívá z fotky vystřižené z novin na dveřích. Jen ty červené květiny s černou stuhou dávají tušit, že to není šťastný úsměv.


Video