Další organizace, které se zabývají dětskými právy, vidí situaci podobně. "Vykazujeme stejný počet utýraných dětí jako Velká Británie. Ale zatímco u nás žijí dva miliony dětí, v Británii jich mají víc než dvakrát tolik," tvrdí ředitelka Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková.
Hůře než v Česku jsou na tom děti ve vyspělých evropských zemích už jen v Portugalsku, Maďarsku, Belgii a Francii. Zjistil to Dětský fond UNICEF, který spočítal utýrané děti ve 27 státech.
Že Česko děti dostatečně nechrání, kritizovala už v lednu další organizace - Výbor OSN pro dětská práva. Vládě výbor doporučil, aby ustavila centrální úřad, který bude na práva dětí dohlížet, shromažďovat statistiky o jejich týrání a zavede přísnou evidenci pedofilů.
Vláda zprávu projednala teprve před týdnem a vymínila si roční lhůtu, během které její závěry bude analyzovat. "Pak rozhodneme, zda takový úřad potřebujeme," řekl vicepremiér Petr Mareš.
Lhůta, kterou si vláda určila, je podle ochránců dětí neúnosně dlouhá. "Například psychické týrání zůstává úplně skryto. Dětí, které zažívají ponižování nebo se stávají zbraněmi v porozvodových sporech rodičů, je nejvíc," řekla Baudyšová.
Co dítě zažívá, když se o něj rodiče léta soudí, ukázal případ desetiletého Jana Kotana. Chlapec skončil na psychiatrii poté, co si pro něj přišel až do školy otec v doprovodu exekutora.
"Péče" rodičů ročně zabíjí padesát dětí
V týrání dětí patříme ke světové špičce. Česko už za to kritizují dvě instituce: Výbor pro práva dětí OSN a nejnověji dětský fond UNICEF. Vláda s nápravou nespěchá.
Šestiletá Vendula Cicholská už chodí. Před necelým rokem to nedokázala. Ne proto, že by byla nemocná, ale proto, že nesměla. Od narození směla jenom ležet na zádech. Když se pokusila vstát, otec ji zbil.
Dívku totiž vydával za postiženou, aby na ni mohl pobírat sociální dávky. A její matka všemu jen přihlížela. Šest let trvalo, než se o dívku začalo zajímat okolí. Lékaři v pražské motolské nemocnici zjistili, že je nehybná Vendula úplně zdravá.
"Měla úplně ztuhlé svaly. Chodit jsme ji museli učit postupně. Za měsíc se její stav výrazně zlepšil," vzpomíná Marie Vodičková, zakladatelka domova Klokánek, kam soud Vendulu dočasně umístil.
Dnes už dívka žije u nových rodičů, kteří si ji chtějí osvojit. Jejího biologického otce nyní stíhají pražští policisté. Matce zatím obvinění ze spolupachatelství na týrání dcery nedoručili: je v nemocnici, kde právě porodila další dítě.
Dětem chybí ministerstvo
Jen zřídka končívají příběhy týraných dětí tak šťastně jako ten Vendulin. Na většinu z nich se totiž vůbec nepřijde. "Případy, které odhalí policie, jsou jen špičkou ledovce," míní ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová.
Za pravdu jí dává Dětský fond UNICEF, který zkoumal počty utýraných dětí ve 27 vyspělých evropských státech. Česko patří spolu s Maďarskem, Belgií, Francií a Portugalskem k zemím, kde je situace nejhorší.
UNICEF ve své zprávě upozorňuje, že policejní statistiky podchytí nejvýš třetinu takových případů. Děti jsou totiž nejčastěji bity, sexuálně zneužívány, týrány hladem a zanedbávány svými vlastními rodiči. Vše se odehrává za zavřenými dveřmi bytů.
Předmětem kritiky kvůli zanedbávání práv dětí se Česká republika nestala poprvé. Nevládní organizace odhadují, že u nás na následky týrání a zanedbání ročně zemře padesát dětí. Dalších dvacet tisíc dětí týrání běžně zažívá.
Stát však podobnou statistiku nevede: chybí tu úřad, který by na práva dětí centrálně dohlížel. O děti se stará celkem pět ministerstev zároveň - a žádné pořádně.
"Už v lednu nás kvůli tomu, že tu neexistuje jeden centrální státní orgán, který by se staral o problematiku dětí, kritizoval výbor Organizace spojených národů pro dětská práva. Od té doby se bohužel nic nezměnilo," podotýká Baudyšová.
Co by měl mít nový úřad na starosti? Vše, co se týká dětí a jejich práv. Například by shromažďoval údaje o domácím násilí a sexuálním zneužívání dětí, připravoval by kampaně a zpracovával příslušné statistiky.
Politici si dávají načas, rok budou situaci sondovat
"Třeba u nás v Británii vede tento úřad i databázi odsouzených pedofilů. Každý člověk, který chce pracovat s dětmi, musí zaměstnavateli přinést potvrzení, že na tomto seznamu není," říká profesor psychologie z univerzity v britském Birminghamu Kevin Browne.
K projednání kritické zprávy výboru OSN, kterou má od ledna, se vláda dostala teprve před týdnem. "Nejprve jsme ten dokument museli pročíst a zpracovat," vysvětluje prodlení vicepremiér Petr Mareš. Ani teď však ministři s nápravou kritizovaných záležitostí nespěchají. Marešovi dali skoro rok na to, aby zjistil, zda vůbec takový centrální úřad děti potřebují.
