Skauti mají nové kroje, na kterých se podílel i Theodor Pištěk

Od roku 2001 může na 55 tisíc českých skautů všech věkových kategorií vyrazit na družinové schůzky, výpravy i tábory ve zcela nových krojích. Jejich autorkami jsou módní návrhářky Dana Pejchalová a Zdenka Šafková, odborným garantem byl Theodor Pištěk. Český Junák se rozhodl výrazně změnit své oblečení poprvé za dobu své existence; do současné doby zůstával u krojů z první Československé republiky. Na dnešní módní přehlídce v Praze se v nových krojích představili jako manekýni vlčata, světlušky, skauti, skautky, roveři i vedoucí. Zatímco pěší skauti mají košile i další části oblečení laděny do přírodní béžové a zelené barvy, barvou vodních skautů je námořnická modř.

Povinnou součástí kroje zůstává bavlněná košile s kapsami a nárameníky a šátek, sepnutý koženým turbánkem. Členové Junáka mohou dále nosit krátké i dlouhé kalhoty, sukně, "lacláče", trička, polokošile, mikiny i sportovní bundy. Tradiční skautský klobouk lze nahradit kšiltovkou, lodičkou, vodáckou čapkou i dámským kloboučkem. Novinkou je slavnostní oblek pro dospělé, vhodný pro slavnostní a reprezentační příležitosti.

Košili doplňují nášivky a odznaky, které podle přesného řádu vypovídají o svém majiteli: odkud pochází, jakých zkoušek a odborností dosáhl či jakou ve skautingu zastává funkci. Staré kroje mohou skauti nosit ještě do konce roku 2003, upřesnila Hana Vogeltanzová z Ústřední rady Junáka.

Kroj je jedním z tradičních symbolů skautingu. Vznikl jako praktické oblečení do přírody a také proto, že zastíral sociální rozdíly mezi dětmi na počátku 20. století. Zatímco v zahraničí se stejnokroj přizpůsoboval měnícím se podmínkám i módě, čeští skauti kvůli třem zákazům a dlouhým přestávkám ve své činnosti zůstávali u oblečení z první republiky.

Skautské hnutí zakázali nejdřív nacisté v době okupace, poté dvakrát komunistický režim: nejdříve v roce 1950, podruhé o dvacet let později.