Vznikl úspěšný film a z knihy se pak stal bestseller přeložený do více než dvaceti jazyků. Zároveň si Goldsmithová vysloužila pověst feministky, která nemá muže ráda.
Faktem je, že mužský čtenář se na konci vaší knihy cítí jako darebák a blb. To jste chtěla?
Ale ne, muži nejsou horší než ženy. Jenomže ženy jednoduše nemohou dělat to, co muži. Najít si v šedesáti nového, o třicet let mladšího partnera, a založit si novou rodinu.
To je však vina přírody, a nikoliv mužů, že tu existuje ta šance.
Jistě, ale mně vadí, že tyhle mužské přestupy jsou stále více přijímány jako normální, dnes dokonce módní záležitost. Vezměte si Michaela Douglase, jak se v médiích rozplývá nad svým malým synkem z nového vztahu, ale se svým prvním, dnes už třicetiletým klukem z prvního manželství nikdy pořádně nemluvil.
Je vám známo, že mnozí zdejší starší muži, kteří se po roce 1989 profesionálně zvedli a uspěli, vyměnili staré partnerky za nové?
Tomu věřím, neboť iluzi nového mládí se těžko odolává. Víte, jak jsem přišla k nápadu na Klub odložených žen? Přes časopis Fortune, který uveřejnil titulní článek nazvaný Trofejní ženy. Zkoumal, kolik z celkem asi pěti stovek vedoucích manažerů úspěšných amerických firem si pořídilo nové partnerky, tedy trofeje. A nejvíc mě překvapilo, že to bylo napsáno bez humoru, bez ironie - prostě jako konstatování stavu věcí. Pro onu výměnu žen tu používali výraz vylepšení, jako když si pořídíte nový, vylepšený model auta.
Před naším rozhovorem jste poznamenala, že pokud se prezidentem stane Bush jr., tak se do Států snad už ani nevrátíte. Ale neláká vás na jeho programu - když vám tedy vadí opuštěné ženy - alespoň jeho zdůrazňování institutu rodiny?
Když slyším právě republikány mluvit o "rodinných hodnotách", musím se oklepat. Je to jako bych slyšela slovo fašismus. Co znamenají jejich rodinné hodnoty? Skutečnost, že žít spolu mohou jen muž a žena, že dva muži nemohou adoptovat dítě.
Jste feministka, což je pojem zde chápaný dosti neujasněně. Oč jde konkrétně vám?
V sedmdesátých letech, kdy jsem začala feminismus sledovat, se říkalo, že ženy mají na to, aby zvládli všechno najednou: mít rodinu, budovat kariéru, vydělávat peníze. To je hloupost, žena nemůže uniknout svému biologickému předurčení a nemůže vše stihnout. Ale když se už rozhodne, že chce něco obětovat, tak má mít stejné šance. Můj feminismus tedy zní velmi jednoduše: za stejnou práci stejné peníze.
A jsou ženy v USA opravdu o tolik hůře placeny než muži?
To vím naprosto jistě. Loni jsem spolupracovala na rozsáhlém průzkumu, který ukázal, že ženy mají ve srovnatelných pozicích o čtvrtinu nižší platy než muži.
Zatím jste vydala devět knih, které se vesměs velmi dobře prodávají. Takže teď znáte situaci takříkajíc z opačného gardu. Můžete teď být v partnerském vztahu tím úspěšnějším, bohatším, vlivnějším. Je to příjemné?
Příjemné je, že úspěch mi dává víc životních možností, že teď například mohu přijet do Prahy, protože mi zde vychází kniha. Jinak to bylo spíše okolí, které mi dalo poznat, že jsem úspěšná. Ještě předtím, než jsem vydala Klub odložených žen, jsem několik let žila s mladším a velmi dobře vyhlížejícím mužem. Jenže pak jsem na večírcích začala slýchat: "No jo, hezkýho modrookýho blonďáčka si koupila." Musím přiznat, že mi to bylo trapné, i když jsem věděla, že tomu tak není.
Za aféry s Monikou Lewinskou někteří američtí komentátoři upozorňovali, že feministky jsou z té causy zmatené... Co to udělalo s vámi?
Mám velmi protichůdné pocity. Do určité míry byla Hillary Clintonová oběť, ale zároveň na tom vydělala. Já bych se na jejím místě okamžitě sebrala a Ahoj, chlapče. Ona si nejspíš spočítala, že se jí později vyplatí, když manžela podrží. A měla asi pravdu.
Faktem je, že mužský čtenář se na konci vaší knihy cítí jako darebák a blb. To jste chtěla?
Ale ne, muži nejsou horší než ženy. Jenomže ženy jednoduše nemohou dělat to, co muži. Najít si v šedesáti nového, o třicet let mladšího partnera, a založit si novou rodinu.
To je však vina přírody, a nikoliv mužů, že tu existuje ta šance.
Jistě, ale mně vadí, že tyhle mužské přestupy jsou stále více přijímány jako normální, dnes dokonce módní záležitost. Vezměte si Michaela Douglase, jak se v médiích rozplývá nad svým malým synkem z nového vztahu, ale se svým prvním, dnes už třicetiletým klukem z prvního manželství nikdy pořádně nemluvil.
Je vám známo, že mnozí zdejší starší muži, kteří se po roce 1989 profesionálně zvedli a uspěli, vyměnili staré partnerky za nové?
Tomu věřím, neboť iluzi nového mládí se těžko odolává. Víte, jak jsem přišla k nápadu na Klub odložených žen? Přes časopis Fortune, který uveřejnil titulní článek nazvaný Trofejní ženy. Zkoumal, kolik z celkem asi pěti stovek vedoucích manažerů úspěšných amerických firem si pořídilo nové partnerky, tedy trofeje. A nejvíc mě překvapilo, že to bylo napsáno bez humoru, bez ironie - prostě jako konstatování stavu věcí. Pro onu výměnu žen tu používali výraz vylepšení, jako když si pořídíte nový, vylepšený model auta.
Před naším rozhovorem jste poznamenala, že pokud se prezidentem stane Bush jr., tak se do Států snad už ani nevrátíte. Ale neláká vás na jeho programu - když vám tedy vadí opuštěné ženy - alespoň jeho zdůrazňování institutu rodiny?
Když slyším právě republikány mluvit o "rodinných hodnotách", musím se oklepat. Je to jako bych slyšela slovo fašismus. Co znamenají jejich rodinné hodnoty? Skutečnost, že žít spolu mohou jen muž a žena, že dva muži nemohou adoptovat dítě.
Jste feministka, což je pojem zde chápaný dosti neujasněně. Oč jde konkrétně vám?
V sedmdesátých letech, kdy jsem začala feminismus sledovat, se říkalo, že ženy mají na to, aby zvládli všechno najednou: mít rodinu, budovat kariéru, vydělávat peníze. To je hloupost, žena nemůže uniknout svému biologickému předurčení a nemůže vše stihnout. Ale když se už rozhodne, že chce něco obětovat, tak má mít stejné šance. Můj feminismus tedy zní velmi jednoduše: za stejnou práci stejné peníze.
A jsou ženy v USA opravdu o tolik hůře placeny než muži?
To vím naprosto jistě. Loni jsem spolupracovala na rozsáhlém průzkumu, který ukázal, že ženy mají ve srovnatelných pozicích o čtvrtinu nižší platy než muži.
Zatím jste vydala devět knih, které se vesměs velmi dobře prodávají. Takže teď znáte situaci takříkajíc z opačného gardu. Můžete teď být v partnerském vztahu tím úspěšnějším, bohatším, vlivnějším. Je to příjemné?
Příjemné je, že úspěch mi dává víc životních možností, že teď například mohu přijet do Prahy, protože mi zde vychází kniha. Jinak to bylo spíše okolí, které mi dalo poznat, že jsem úspěšná. Ještě předtím, než jsem vydala Klub odložených žen, jsem několik let žila s mladším a velmi dobře vyhlížejícím mužem. Jenže pak jsem na večírcích začala slýchat: "No jo, hezkýho modrookýho blonďáčka si koupila." Musím přiznat, že mi to bylo trapné, i když jsem věděla, že tomu tak není.
Za aféry s Monikou Lewinskou někteří američtí komentátoři upozorňovali, že feministky jsou z té causy zmatené... Co to udělalo s vámi?
Mám velmi protichůdné pocity. Do určité míry byla Hillary Clintonová oběť, ale zároveň na tom vydělala. Já bych se na jejím místě okamžitě sebrala a Ahoj, chlapče. Ona si nejspíš spočítala, že se jí později vyplatí, když manžela podrží. A měla asi pravdu.
 Olivia Goldsmithová |
 Olivia Goldsmithová |
 Olivia Goldsmithová |
