Havel řekl, co udělat s OSN

Summit tisíciletí skončil, jeho hlavní téma nikoliv. Před Organizací spojených národů stále stojí hlavní výzvy největšího setkání státníků v dějinách. Jak pomoci v desítkách nepřehledných konfliktů, v boji proti chudobě třetího světa, tváří v tvář stále se tenčícím přírodním zdrojům? Prezident Václav Havel ve svém včerejším vystoupení nabídl jednu z možností, jak by OSN mohla vypadat. Její nová tvář by stála na dvou pilířích: na plenárním zasedání tak jako dosud a pak na seskupení, přímo voleném obyvateli zeměkoule. "Počet zástupců jednotlivých národů by zhruba odpovídal velikosti Země," popsal druhou oporu OSN Havel.

Výkonným orgánem by podle této představy i nadále zůstala v upravené podobě Rada bezpečnosti. Právě podoba Rady se jevila v třídenních diskusích jako největší potíž.

Prezident Bill Clinton se na zasedání vyslovil ve prospěch svéprávnějšího orgánu, který by byl schopen tvrdě odpovědět na porušení mezinárodního práva. To odpovídá i představám Kofiho Annana.

Clinton přitom zdůraznil, že debata o zárukách bezpečnosti se nemůže omezit na pouhý úzký význam tohoto slova. "Někteří lidé poslouchají tuto debatu a mohou říci: Jistě, jsou to jen mírové síly OSN, kdo má co do činění s otázkou bezpečnosti. Avšak není tomu tak," řekl Clinton. Bezpečnost světa není podle něho myslitelná bez širších záruk, které by se týkaly možnosti vzdělání, přístupu ke zdravotní péči a čistému životnímu prostředí. "Pokud neučiníme přítrž nedostatku, nemocem a válkám, nedočkáme se míru, o kterém snili zakladatelé OSN," prohlásil. V tomto názoru nebyl Clinton osamělý.

"Ať jde o chudobu, dluhy, humanitární pomoc, nebo infekční onemocnění, potřebujeme širší koncept pro řešení těchto věcí, které ohrožují bezpečnost světa," souhlasil také britský ministerský předseda Toni Blair.

V širším měřítku vidí tyto věci i Václav Havel. Zdůraznil, že jakýkoli problém dnešního světa není možné řešit bez pocitu základní lidské odpovědnosti. "Nejde přitom o pouhou odpovědnost člověka ke svému vlastnímu životu či přežití," řekl Havel. "Jde prostě o jeho odpovědnost za svět." Havel nazval tento pocit globální odpovědností. Bez tohoto pocitu podle něj není myslitelná ani smysluplná forma OSN.

Vyslovil přesvědčení, že ve stejném duchu se nese i zpráva Kofiho Annana. Z těchto názorů nakonec zřetelně vyčníval především přístup zástupců Ruska a Číny.
Otázku bezpečnosti světa vnímají jako úzce vymezený pojem, který by neměl zahrnovat sociální a ekonomické otázky.

Jako určitý kompromis mezi těmito názory se jeví přijatá rezoluce, která žádá uvážlivou strategii, při pojmenování příčin, ze kterých se rodí ozbrojené konflikty.
Mezi nimi nakonec jmenuje i sociální a ekonomické důvody.

Havel pak soudí, že veškeré tyto věci by měly být v pravomoci vrcholného orgánu OSN, který by v poněkud jiném složení byl pokračovatelem Rady bezpečnosti.
Ačkoli na tyto věci padaly značně protichůdné názory, zejména ze strany šéfů vlád některých rozvojových zemí, atmosféra byla na hony vzdálená podobné debatě při loňském Valném shromáždění OSN, kdy Kofi Annan předstoupil před členské země v podstatě s totožným tématem.

Tentokrát se dočkal pozitivnější odezvy. Přesto zdůraznil, že debata sama o sobě nestačí. "Je mnoho zranitelných míst na celém světě, kde potřební s nadějí vzhlížejí na tuto organizaci," řekl Annan.

Jedině akce - rychlá, společná a efektivní - podle něj může znovu pomoci nastolit v takových oblastech mír. K takové akci je podle něj ovšem třeba všeobecné shody.

"Řekne se to hezky, zasáhněte támhle, zasáhněte i jinde," říká bývalý alžírský ministr zahraničí, který šéfuje zprávě o budoucnosti mírových jednotek. "Když ale přistoupíme k akci, jen slyšíme ze strany velkých zemí: nechtějte toto a nechtějte ani tamto." Ochota, s jakou členské státy vyhoví přáním, bude i ukazatelem ochoty k celkové reformě OSN.