Na rozdíl od Spoluevropanů, kteří se zabývají takovými prkotinami, jako že západní svět stojí na hranicích ruské říše, je vidět, že pořád víme, co je důležité.
Na první pohled je ovšem celý spor absurdní. Řekněme, že Sparta Praha hraje pohár s nějakým tureckým klubem. Jeho hráči jsou proslulí surovci a fandové ještě proslulejší chuligáni. Sparťané si koupí nejdražší chrániče a najmou nejtvrdší beky.
Fanoušci domácích a hostů budou odděleni neprůstřelným plexisklem. Z bezpečnostních důvodů se nebudou prodávat lístky do prvních šesti řad.
Co se stane? Protože je u nás zima a v Turecku ramadán, většina zlotřilých fandů zůstane doma u půstu. Proslulí ranaři v týmu si také mnoho netroufnou. Sparta vyhraje tři nula.
Co je na této historce nemožného? Snad jen to, že Sparta by byla schopna porazit nějaké Turky, řekl by asi slávista. Ale dovedeme si představit, že by domácí fanoušci kritizovali svůj tým za bezpečnostní opatření? Sotva.
Avšak Pražané taky rozumějí svému Grossovi a Tvrdíkovi. Saddámovských devadesát osm procent je s bezpečnostní připraveností Prahy spokojeno. Je tedy pan prezident klukovský provokatér?
Zkusme uvažovat jinak. Je normální, aby skoro všichni obyvatelé města poslouchali svou vládu na slovo, ba byli ještě iniciativní? Je normální, že nikomu nevadí, když tanky přehradí hlavní dopravní tepnu ve městě jen tak, pro strýčka Příhodu?
Je normální, když nikoho netrápí, že je mu bráněno ve volném pohybu? Že většina lidí chápe policejní a vojenské manévry v době po 11. září, je milé.
Ale že je s nimi v době debaty o tom, jak zachovat i ve válce proti terorismu občanské svobody, celkem spokojeno devadesát osm procent lidí, to působí trochu znepokojivě.
