Policejní čísla o mírně zlepšené atmosféře na českých silnicích v posledním půlroce vypadají nadějně: těžce zraněných je nejméně za deset let, mrtvých dokonce nejméně od roku 1990.
Pokud si však doplníme, že od ledna volali dopravní policisté průměrně každých devět a čtvrt hodiny funebráky a každé tři minuty jeli k bouračce, optimismus nechme ještě u ledu.
Smrt a neštěstí na českých silnicích stále kralují. Český řidič pořád podléhá viru agresivity a nadutosti.
Český chodec nadále dobře nechápe, jak si má vykládat přednost na přechodu – jeho konto zaviněných smrtelných nehod se letos oproti loňsku rozrostlo. České silnice jsou stále děravé jako cedníky, dálnice přecpané, a tudíž velmi nebezpečné.
Český policista ještě není vzor neúplatného hlídače silničních pravidel, nekontroluje bezpečnost provozu vždy na těch nejproblémovějších místech.
Mnohá česká auta jsou stařičká, technicky opotřebovaná, bez airbagů.
Pro nehody se "smrťáky" je u nás tedy předpokladů až až. Zdá se však, že osvěta v dobrém slova smyslu začala fungovat.
Leckterý řidič si připustí, že mediální a politické "masáže" o tom, jak jsme příšerní řidiči, arogantní a nepozorní, na něj trochu zabraly. I kritizované policejní akce Kryštof mohou mít dlouhodobější vliv na chování řidičů a chodců.
Konečně, auta si kupujeme stále bezpečnější. A i vláda uznala, že větší investice do dálnic a silnic jsou nutné. Měla by "uznávat" razantněji, vždyť nejvíc mrtvých zavinilo právě "nepřizpůsobení jízdy technickému stavu vozovky". Peněz je i v zadluženém státním rozpočtu dost. Jen je neutrácet za zbytečnosti.
O penězích na silnice má vláda rozhodovat příští týden. Během její schůze pravděpodobně zahyne na silnici další člověk.