Zavedené nakladatelství Fragment, které se profiluje i jako komerční dům publikující učebnice různého druhu, vydalo pro potřeby základních škol publikaci Osobnosti českých dějin – Výukové karty. Jde o šestašedesát výukových karet s portréty význačných postav české vědy, kultury a umění.
Sestavit dětem obrázkové výukové karty je myšlenka ušlechtilá i pragmatická. Jistě po publikaci s radostí sáhnou lecjaké paní učitelky, většinou nervózní upracované pedagožky, jichž je v tomto státě trestuhodná převaha, neboť pedagogové jsou obecně mizerně placení a leckomu z mužů připadá v české společnosti tohle povolání zženštilé.
Nicméně: proč se zde vůbec zmiňovat o jedné sadě výukových karet, když stovky učebnic a příruček projdou bez povšimnutí? Protože tyhle Osobnosti českých dějin obsahují jednu podivuhodnou skutečnost. Mezi potentáty "síně slávy" se tu vyskytují pouze čtyři ženy: svatá Ludmila, Anežka Přemyslovna, Božena Němcová a Ema Destinnová. Jako by v české společnosti neexistovala - namátkou - žádná Sidonie Nádherná, Milena Jesenská, Anna Pamrová, Zdenka Braunerová, Toyen. A politička Milada Horáková? Její nepřítomnost je už přinejmenším zarážející.
Jistě, poměřovat význam té či oné osobnosti je vždy relativní a nemá smysl přeceňovat jednu z výukových publikací. Přesto je tenhle svazek, plod autorského kolektivu, svou absencí výše osobností-žen natolik výrazný, že přímo vybízí k tak trochu genderové četbě jednotlivých portrétů.
Sláva pluhu, hanba starým manželkám
Lze souhlasit s tím, že všichni zmínění muži mají bystrým školákům a o něco tupějším školačkám co říci. Kupříkladu bratranci Veverkovi a jejich vynález pluhu. V roce 1823 byla jejich ruchadlem vyorána první brázda. Příběh je to bez ironie jímavý a poučný včetně ocenění, jehož se rolníkům za jejich života žádné nedostalo.
Ale ruku na srdce: je oproti vynálezcům ruchadla komunisty popravená politička Horáková pouhé páté kolečko u pluhu? A jen na okraj - s padesátými léty minulého století se tu vůbec autoři vyrovnali po svém. V portrétu spisovatele Milana Kundery jsou pouze velmi eufemisticky a "korektně" zmíněny jeho dobově tendenční básnické sbírky. Že by pozdní opatrnost po všech těch kunderovských událostech z předloňska a loňska?
O knize
|
Dvě snaživé ženy se však přece jen mezi naše velikány výrazně proklovaly. Ta první v nepříliš lichotivém světle, ale nešť, aspoň je tam - totiž manželka Jakuba Krčína (1535-1604), zakladatele českých rybníků, podnikatele a alchymisty. Zde krátký citát z medailonu: "Pouze spekulace s mužským potomkem Krčínovi nevyšla. V r. 1566 se oženil s bohatou vdovou starší o třicet let, od níž sice potomka nečekal, ale očekával brzké dědictví. Manželka žila ovšem ještě 21 let." Tomu říkám pech. Z Krčínova medailonu plyne žákům aspoň jedno genderové ponaučení: když vdovu, pak nejen bohatou, ale také pořádně starou.
Vězí-li v tomhle od autorů snítko humoru, a pevně doufám, že ano, pak se ptám, proč podobně zvesela nenapsali medailon Boženy Němcové? Zřejmě proto, že je to přece jen školní pomůcka a žádný sofistikovaný hanbinec.
Jiná rada je školákům a školačkám jest udělena v portrétu Jana Janského (1873-1923), lékaře, který jako první na světě popsal čtvrtou krevní skupinu. Ten medailon začíná takřka skotačivou čtverylkou: "Po promoci pracoval na psychiatrické klinice v tzv. Kateřinkách, kde se posléze začal stále intenzivněji pouštět do vědecké práce. V té době se také oženil s dívkou, s níž se seznámil dost nezvykle: přejel ji na kole a ošetřoval pak její poraněnou nohu." Z toho plyne: Skákejte dívky pod vozy vašich kantorů či psychiatrů! Lamte si nohy, a jeden z nich, kdož ví, třeba budoucí osobnost českých dějin, se vás ujme. Skákejte pod kola a pluhy bratranců Veverků! A vy, pilní chlapci, přejíždějte dívky, pluhem i drahým vozem. (V Petrohradě prý ještě na počátku minulého desetiletí pod auta západních značek skákaly vdavekchtivé ruské ženy.)
Vinou žen vyžeňme ženy z dějin ven
Mezi dvaašedesáti významnými muži je zařazen i medailon zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda, ačkoliv toho s češstvím věru neměl moc společného. V logice té věci bychom pak třeba mohli říct, že Freudův velký obdivovatel, filozof Otto Weininger (1880-1903) zde patrně není uveden z jediného důvodu, a to že byl rakouský vídenský Žid. Já však podezírám anonymního editora publikace, že se sám převtělil ve Weiningera a dotyčný filozof je zde zastoupen alespoň coby fluidum. No a tento talentovaný rakousko-uherský učenec sepsal roku 1903 spis Pohlaví a charakter. Tam mimo jiné razil teorii, že ženy-samice nemají od věcí náležitý odstup už proto, neboť jim chybí pyj.
My ženy, jak vidno, v odrazu těchto školních publikací, pijeme se slastně odevzdaným výrazem stále to nahořkle tekuté Weiningerovo dědictví.
Rozhořčený dopis čtenáře a redakční odpověď"Vážená redakce, chtěl bych touto formou vyjádřit své rozhořčení nad dnešním článkem D. Kaprálové: 66 českých osobností..., který považuji - především jeho formou - za velice pobuřující. Chápu, že jeho autorka nesouhlasí s obsahem každé knihy a respektuji její právo na názor (což o ní ve vztahu k autorům/kám kritizované publikace patrně neplatí). Forma jejího článku je však více než ubohá, jeho obsah pak zavání hysterií. Kavárnu si - na rozdíl od pajzlu - představuji jako prostředí (především svou formou) velmi kultivované, prostředí, kde jistě zaznívají odlišné názory, nicméně vždy názory důstojně formulované, prostředí, kde lidé hystericky nekřičí, nýbrž argumentují. Server iDNES pravidelně navštěvuji pro jeho serióznost a široké množství informací. Totéž platí i pro jeho rubriku Kavárna. A tak Vás prosím, nečiňte z Vaší Kavárny pajzl! Těch je na internetu dost!" S pozdravem J. Beneš Slovo redakce: I v kavárně (a v Kavárně) si občas někdo může dát "panáka" a zvýšit hlas a nasadit vysmívavě ironický tón - pokud má za to, že je to na místě. A my máme za to, že Dora Kaprálová ironizuje docela vážnou věc, a proto recenzi na stránce ponecháme. (jch) |
