Mám pocit, že pro každého je zdravé něco jiného. Sama jsem vegetariánka, ale nikoliv žádný vegetariánský extremista. Rostlinnou stravu jím nejen proto, že je zdravá, ale také z určitého vnitřního přesvědčení. Nechci, aby kvůli mě nějaké zvíře trpělo. Jsem přesvědčena, že živočišné bílkoviny se dají nahradit vegetariánskou potravou. Tento názor se mnou sdílejí i moje děti. Stravujeme se takhle už několik let a naše zdraví neutrpělo žádnou újmu. Klepu na dřevo, je to naopak, a náš zdravotní stav nám dává za pravdu.
2. Je nějaké jídlo, jemuž se vyhýbáte?
Pochopitelně, že dát si řízek je pro mě naprosto nepředstavitelné. V dětství jsem neměla ráda špenát a saláty. Moje chutě se však změnily. Teď si v těchto jídlech přímo libuju. Ale nesnáším šípky, které údajně obsahují nejvíc vitaminu C. Dostávám po nich alergii.
3. Navštívila jste s Divadlem Spejbla a Hurvínka desítky zemí světa. Kde jste si nejvíc pochutnala?
V Japonsku. Tam jsem měla možnost ochutnat řadu jídel. A Japonci vaří moc dobře. A jí se tu i očima. Mám ráda suši, což je něco jako obložený chlebíček s rýží, mořskou řasou a kouskem rybičky. Všechno se zabalí do takové roličky a má to velice pikantní chuť. Je to nesmírně zdravé a lehké jídlo. Moc se mi líbilo i to, že stolování je pro Japonce obřadem.