Někdo si bere těžce, když mu řidič, který popojíždí ucpanou Prahou, vulgárně odsekne, ať si hledá spoj v jízdních řádech.
Jiný zase ocení, když se tramvaják nedá a zhurta se pustí do automobilisty, který se vřítil mezi cestující vystupující z vozu.
A to mluvíme jen o šoférech. Cestující přitom přicházejí do kontaktu i s dispečery, dozorci, prodavačkami předplatních kuponů, revizory...
Test redakce MF DNESZačneme výsledkem: lidé od největšího pražského zaměstnavatele jsou přívětiví, ale tak nějak postaru. Redaktoři sbírali poznatky, kde se dá. Desetkrát třeba zkoušeli doběhnout tramvaj - osmkrát řidič počkal, jednou ne a jednou „za trest“ zavřel na poslední chvíli, když už redaktor dobíhal. Čtyřikrát jsme se ptali na cestu - dvakrát poradili, jednou odkázali na jízdní řád a jednou doprovodili na příslušnou zastávku. Asi nejlépe dokládá výsledné tvrzení historka od prodejního okénka z centrály Na Bojišti: K přepážce přišly naráz dvě ženy, kamarádka pokladní a cestující. Pokladní: Jak se máš, Maruško? Kamarádka: Ale jde to. |
Otázka pro ředitele Martina Dvořáka: Myslíte si, že jsou zaměstnanci Dopravního podniku k cestujícím vstřícní?
Většina zaměstnanců je vstřícná a dělá dobré jméno podniku. Jsou ale i kolegové, kteří ne vždy dokážou zvládnout své chování. Až čtyři tisíce zaměstnanců pravidelně přichází do styku s cestujícími, může tedy docházet i k přehmatům, které ale určitě nechceme tolerovat.
Důležitost pro cestující: 80 % |
