1841: Polovičatost je věčná
"Proti stavbě dalších pecí rozhodně protestujeme. Pece budou v provozu nepřetržitě celý rok, ve dne i v noci; sousedé i domácí zvířata budou parou, uhlím a zápachem síry tak obtěžováni, že nebude možné vydržet. A tento neřád se bude šířit po celém Rajhradu. Pece jsou sotva tři sáhy od silnice a podle zkušeností z právě uplynulé zimy mohou po ní lidé i dobytek procházet jen s velkými obtížemi. Od uhelného mouru jsou potom celí černí! Koně se bojí kouřem z pecí po silnici vůbec projíždět a formani je musí vodit za udidla Kdyby se postavily další pece, nedalo by se to už vůbec vydržet!" Tolik z protestu místních, datovaného 3. března 1841. A výsledek? Onech šest dalších koksárenských pecí v Rajhradu na Břeclavsku nakonec postaveno bylo - ale se čtyřapůlmetrovou zdí okolo, "aby kouř i zápach vyváděla vzhůru".
1921: Zelená autům
Už za vrcholícího Rakouska patřily Čechy mezi devět zemí světa, které vyráběly automobily. Za války však byla skoro všechna auta "mobilizována" a po válce zůstala mimo republiku. A ta, co se vyrobila, přednostně potřebovala armáda, neboť likvidovala Slovenskou republiku rad. Teprve počátkem roku 1921 byl v Československu uvolněn prodej benzinu a 4. března 1921 konečně i zrušen vládní zákaz soukromých automobilů. Jen za prvních pět roků této liberalizace vzrostl počet automobilů u nás víc než šestkrát.
1951: česká srdce pod nožem
Během druhé světové války chirurg Jan Bedrna párkrát nouzově sešíval postřelená srdce. Zaujalo ho to tak, že při Vojenské lékařské akademii v Hradci Králové po válce založil kardiochirurgické středisko. Tam pak 7. března 1951 provedl první úspěšnou operaci srdce v Československu (šlo o rozšíření zúžené plícnice). Zrodila se česká kardiochirurgie. Profesora Bedrnu pak stihl osud ševcovy ženy či kovářovy kobyly - v roce 1956 zemřel na selhání srdce. Bylo mu devětapadesát.