Tedy v tom základním principu, kdy si člověk jako dítě klade otázky, v pubertě si na ně skrze svou kamennou sebestřednost sám odpoví a jak začne dospívat, zjišťuje, že tou jedinou otázkou je, jestli mu ony otázky vůbec budou někdy zodpovězeny a postupně se s tím smiřuje.
V refrénu jsem se pak snažil vystihnout tu základní myšlenku, která nás během „evoluce“ průběžně provází - tedy to, že ať už máme postoj k světu jakýkoli, vždy tak nějak vnitřně očekáváme a předpokládáme, že okolí by nás s tím mělo přijmout a mělo by se k nám chovat tak, aby nám to neublížilo, protože ta naše víra nikdy není taková, abychom si jí záměrně ublížili - přicházíme v míru.
Zároveň během každé fáze vývoje máme pocit, že to je to pravé ořechové - teď jsme na tom pomyslném mentálním vrcholu a po zbytek života už z něj budeme jen čerpat - mám svoji víru, přesto se cítím svobodný - přičemž tento koncept myšlení se začíná bořit s tím, jak člověk dospívá a zjištění o této nestabilitě by tedy mohlo být tou pomyslnou hranicí mezi čímkoli předchozím a skutečnou „dospělostí“.
Samozřejmě jsem se tam také snažil dát spoustu dvojsmyslů, ale ty nerad vysvětluji.
Zároveň jsem nechtěl udělat další klip jen o nudných střizích na můj nudný obličej. Rozdělení klipu na tři části, stejně jako je rozdělena písnička, se logicky nabízelo jako nejvhodnější východisko.
Takovým „vtípkem na konec“ ohledně Evolution je asi to, že jsem ji udělal už rok před zveřejněním klipu - rok jsem se bál ji zveřejnit, protože jsem se za některé uvedené názory ještě styděl a bál jsem se, že bude přijata s odporem.
