Přinese to samá pozitiva: Národ by se uklidnil. Stihl by o víkendu nejen chalupaření, ale i nákupy a úklid domácnosti. Lidé by nemuseli v pondělí v práci odpočívat po uspěchané sobotě a depresivní neděli.
Chalupaření, kolorit zdejších lidí, by vzkvétalo. Tímto koníčkem, jenž nemá obdoby v Evropě ani ve světě, by se Česko dalo zviditelnit v Evropské unii - udržování místních tradic a připomínání specifik jednotlivých zemí je jedním z témat sjednocující se Evropy.
Kdo ví, jestli by se na tento náš folklor - tedy prodloužený víkend a budování chalupářského mikrokosmu - nedala z Evropy získat i nějaká ta dotace.
Prosperovaly by služby. Ne, nebojím se přestat používat ten podmiňovací způsob - budou prosperovat služby. Hoteliéři budou vydělávat o den déle, obchody prodají ještě více jogurtů, salámů, televizorů a automobilů.
Máme jeden z nejdelších pracovních týdnů v celé Unii. A zvládneme toho více než jinde? Pravý opak je pravda. Právě proto, abychom využili celou pracovní dobu nesmyslně dlouhého (tedy pětidenního) týdne, s prací si doslova hrajeme, šetříme si ji. Mazlíme se s vyplňováním formulářů. Přemisťujeme lejstra z levé strany stolu na pravou.
Tomu odzvoní. Čtyřdenní týden dostane švunk, lidé svou energii věnují pouze tomu, aby byli hotovi a mohli se vrhnout vstříc víkendovým koníčkům.
Ostatně poslanci testují prodloužené volno dlouhodobě na vlastní kůži. Nepracují už půl roku. A všiml si toho vůbec někdo? Takže, páni poslanci, myslete taky na nás, voliče.
K technice zavedení třídenního volna: navrhuji zrušit pracovní pondělí. Pátek je dnem oblíbeným, protože všichni už cítí blížící se víkend. Naopak pondělí je dnem odporným a nenáviděným. To se dá odbourat jedině tak, že po volné sobotě a neděli bude následovat volno i v pondělí.
Nebraňme se tomu. Jednou to stejně přijde a tento nápad použije někdo z populistů, kterými se to v Česku jen hemží. Dříve slavný výrok Vasila Biľaka, že vláda, která zdraží pivo, padne, by se dal parafrázovat - vláda, která zavede třídenní víkend, bude žít věčně.
Jistě, vrcholní manažeři mohou mít pocit, že nestihneme vytvořit tolik výrobků. Už vidím našeho pana šéfredaktora, jak přemýšlí, zda naplníme šest vydání týdně, když budeme pracovat jen čtyři dny.
Ale pěkné čtivé vydání připravené dopředu, a tím pádem s láskou a svědomitostí, bude jistě také oblíbené. My to fakt zvládneme, šéfe. A stejně budou přemýšlet i dělníci u pásu v Mladé Boleslavi, výrobci sýrů v jižních Čechách, slévači a kováci, piloti, architekti a popeláři.
Jak o tom tak přemýšlím - původně s nadsázkou myšlené téma tohoto sloupku nakonec možná není úplná pitomost...
