"První mimořádný vlak jel po této trati 30. června roku 1902 přesně ve 12:35 a od 1. července už jezdil pravidelně. Vlak vozil uhlí ze Slezska do skláren v Desné, Dolního Polubného a dál do Liberce," prozradil ředitel Železničního spolku Tanvald Petr Prokeš.
Podle něj není jizerská zubačka ani zdaleka nejstrmější tratí na světě, ale jako jediná sloužila nákladní dopravě. Ty ostatní, například ve Švýcarsku, byly postaveny výhradně pro potřeby turistů.
Lokomotiva se dochovala jediná
Pro původní provoz byly sestrojeny tři speciální parní ozubnicové lokomotivy řady 404, z nichž se zachovala jediná. K vidění je v železničním muzeu v Lužné u Rakovníka.
"Je to národní technická památka a náš spolek by ji chtěl zprovoznit. Chuť máme, ale chybí peníze. Odhad je deset milionů korun, plus dalších dvanáct milionů na to, abychom v Kořenově opravili topírnu, která se v roce 1987 rozpadla pod přívalem sněhu," vysvětlil Petr Prokeš.
Oslavy zubačky se konaly na třech místech. V Tanvaldě, v Kořenově a ve Sklářské Porebě. Tam probíhal program celou sobotu a neděli. V Kořenově se promítaly filmy z historie zubačky, hrálo se loutkové divadlo, z amplionů zněly písně o železnici, dálkách a tulácích. Točilo se pivo, peklo maso a klobásy.
Šotoušové si pilkami vyřezávali prostor kolem tratě
"Přijel jsem se podívat hlavně proto, že můj děda dělal od roku 1902 na dráze v Tanvaldě posunovače. Začal v šestnácti a když mu bylo padesát, tak šel do důchodu a všichni mu to v Tanvaldě záviděli," prozradil Pavel Jindřišek, kterému na krku visel kvalitní fotoaparát a v podpaží držel stativ.
Kdo je "šotouš"?Šotouš je člověk, který má silnou zálibu v železniční, případně jiné veřejné dopravě. Říká se jim tak pro jejich fotografickou činnost. Není to úplně nový fenomén. O lásce k železnici už psal i Sigmund Freud. |
Patřil do početné skupiny šotoušů, která si nenechá žádnou podobnou akci ujít (viz box).
Také trať z Tanvaldu do Harrachova a dále do Sklářské Poreby byla o víkendu šotouši obsypána. Někteří měli s sebou dokonce pilky na dřevo, aby si kvůli získání co nejlepších záběrů lokomotiv a vozů, známých pod přezdívkami Rakušanka, Hektor, Singrovka nebo Všudybylka, vyřezali větve i celé keře.
"Tahle trať je úžasná z mnoha důvodů. Nejen kvůli svým technickým parametrům, nebo tím, že už v roce 1923 byla elektrifikována. Natáčel se tu třeba slavný film Věry Chytilové Kalamita. Každý, kdo se s zubačkou setkal pracovně nebo lidsky, má spousty zážitků," zavzpomínal drážní specialista Jindřich Berounský.
"Když jsem například dělal v Kořenově výpravčího, tak občas v létě přijel strojvedoucí od Harrachova a říkal: 'Dole na Nahatých kamenech jsou holky'. Tak jsme vzali motoráček, odjeli na viadukt přes Jizeru a šmírovali je. Dalekohledy jsme měli samozřejmě s sebou," dodal Berounský.
