V politice jsou čísla dvojaká. Je sto jedna hlasů ve druhém kole pro Lubomíra Zaorálka hodně, nebo málo? Záleží na tom, odkud se díváte. Klaus říká: Koalice se otřásla. Špidla říká: Koalice je pevná jako křemen. Komunisté pošťuchují: Někteří z nás volili Zaorálka, tedy je vládní sestava děravá.
Protože volby byly tajné, nikdy nikdo se najisto nedoví, zda sto jeden hlas odpovídá počtu poslanců vládního bloku a zda šestnáct hlasů navíc ke svým osmapadesáti dostala ODS právě od komunistů.
"Stojednička" má totiž úplně jinou váhu, je-li složena takto, nebo jsou-li do ní přimíchány hlasy některých komunistů. A pokud nejsou ve čtyřiasedmdesátce jen hlasy ODS a KSČM, má pro Klause každý hlas vládního odpadlíka cenu platiny.
Pokud však nebudeme spekulovat o složení stojedničky, je výklad poměrně jasný: Václav Klaus se sympatickou odvahou otestoval pevnost Špidlovy koalice. Ta v testu obstála na sto jedna procent. Z tohoto hlediska je vedlejší, zda v prvním, druhém, nebo případně v šestém kole.
Důležitý je výsledek: Lubomír Zaorálek je předsedou dolní komory, Václav Klaus řadovým členem mandátního a imunitního výboru. Tak je to zapsáno a tak tomu bude do příštích sněmovních voleb.
Z hlediska tvrdých faktů tedy Klaus a ODS prohráli po volbách další velkou bitvu. Do vlády možná šťouchli, ale jen natolik, aby Špidla ukázal, že si umí ve svém týmu zjednat pořádek. Pokud opravdu patří hlasy pro Zaorálka ve druhém kole pouze sociálním demokratům, lidovcům a unionistům, je to dokonce jeho jasné vítězství.
ODS dala najevo, že nedá svou kůži lacino. Výsledek voleb ukázal, že na čelní útok jí chybějí síly. Vláda ji zastavila a zahnala na útěk. Klaus se ani na vteřinu nepřiblížil tomu, že by mohl Zaorálka porazit.
A ukázala se ještě jedna věc: jedenačtyřicet nevypočitatelných komunistů, kteří hrají jen sami se sebou, je pro parlament velká zátěž. Příští čtyři roky budou zamlžovat hranici mezi vládou a opozicí, a když se přidají na tu či onu stranu, za zády se jim pak vysmějou.
