Na snímku vidíme stavbu unikátního mostu přes řeku Bílinu. Samozřejmě v Mostě. Jeho část vidíme v pozadí. Snímek pochází z doby, kdy byla ještě řeka ve svém korytu a nebyla znečištěna. Ženy v ní praly prádlo a myly své více či méně špinavé potomky.
Moje generace zažila již jen černou páchnoucí stoku, do které byl vypouštěn veškerý odpad především z Chemických závodů v Záluží. Zlidovělá píseň „Okolo Mostu voděnka teče, kdo si k ní přičuchne, chytaj ho křeče“ vedla po dlouhé týdny okresní hitparádu.
Ale na singlu stačilo vyjít jen několik set prvních výlisků, načež byla na podnět shora další výroba zastavena. Některé pasáže textu údajně vrhaly špatné světlo na práci stranického vedení, a to nejen na okrese. Z dlouhohrající desky byla skladba vypuštěna úplně a nahrazena méně závadnou „Líbíš se mi bez botek, podprsenky, kalhotek“, s textem mapujícím prostředí tehdejších svazáckých brigád.
Pamatuji několik případů, kdy koryto řeky nebylo schopno pojmout zvýšené množství protékající tekutiny a tato se rozlila v níže položených částech města. O tom, zda byly tyto lokální záplavy způsobeny zvýšeným množstvím vypouštěného odpadu či vlivem atmosferických srážek, se vedly pokaždé vášnivé debaty.
V době, ve které je řeka zachycena na fotografii, se dařilo mimořádně i lodní dopravě. Jenomže v důsledku povrchové těžby uhlí došlo nejen k odklonění původního toku řeky, ale některé její úseky bylo nutno vést potrubím, což citelně omezilo její splavnost. Proplouvat tak mohla už jen užší plavidla s nízkým ponorem. Tedy kanoe a kajaky. Majitelé pramic tak měli smůlu. Když se ale v potrubí jednomu z kajakářů vzpříčilo pádlo při pokusu o eskymácký obrat a on i několik dalších muselo čekat uvnitř dlouhé hodiny, než byla řeka vypnuta, byl nakonec i těmto plavidlům průjezd potrubím zakázán.
Srovnávací snímek najdete zde.
