Bečov u Mostu. Odtud pocházel můj kamarád Míra. Basák, se kterým jsme založili rockovou kapelu Padající trakaře, protože jsme chtěli snáz balit holky. Míra mi uměl naladit i kytaru, protože hrál jako malej na tahací harmoniku. Na bicí s náma tehdy hrál Bob z Bylan, který už měl zkušenosti z tamní kapely Led Sezelím. Ovšem založit za totáče kapelu byla jedna věc a mít možnost hrát alespoň na vesnických tancovačkách věc druhá. Aby nám to povolili, museli jsme absolvovat tzv. přehrávky.
Ty naše se tenkrát konaly v mosteckém Neprakta klubu. Bylo tam ten den asi pět dalších kapel. Těch soudruhů a soudružek v té komisi asi taky tolik. Šli jsme hned jako první. Měli jsme zahrát pět skladeb s převahou českých textů. S tím jsem neměl problém, skládat mi šlo celkem dobře.
Začali jsme středně rychlou „Tys jí včera brachu, měl zase jak z praku“, jejíž refrén „Čtyři páry bílejch telat, mně se dneska nechce dělat, na práci se vys..u, radši se tu vožeru“, jsem opsal na záchodě v nádražní restauraci v Chomutově.
Vypadalo to nadějně, členové komise zůstali civět s otevřenými ústy. Než je stačili zavřít, dali jsme song „Vášnivá soudružka“. Bohužel se jednomu z členů komise patrně nezdálo něco na jejím refrénu znějícím „Pod portrétem Husáka, sahala mi na pt..a“ a vytrhl napájení aparatury ze zdi i se zásuvkami, čímž způsobil zkrat, který dost možná shodil hlavní jistič až v hydroelektrárně v Kujbyševě.
Pak na nás začal řvát, že ať koukáme okamžitě vypadnout, nebo nás všechny pozavíraj. Na skladby „Přijel jsi k nám drahou, chtěls mě vidět nahou“, „Měl jsem ji jednou, za švédskou bednou“ se tak už nedostalo, stejně jako na feministicky laděnou „Nebudu ti prát, když ti nechce stát“.
Po kapele Padající trakaře tak nakonec zůstalo jedno jediné album, které jsme natočili u Míry v pokoji na magnetofon B-100. Až po letech jsem pochopil, že svět ještě nebyl na nástup punku připraven a že kapely jako Sex Pistols, které se jím nakonec proslavily, byly vlastně jen takový náš revival.
Srovnávací snímek najdete zde.
