To je půl milionu korun za jedno dítě, jež se proti vůli otce batolí po světě. Ten milion je za poškození mého dobrého jména v očích nové přítelkyně, vzkázal Kašpar veřejnosti.
Mnozí právníci nad tou částkou kroutí hlavou, něco takového tu ještě nebylo. "To je přece divné říkat o narození dítěte, byť nechtěného, že je to újma, o níž se mluví například při zmrzačení," říká advokát Petr Mach, který pracuje pro Českou lékařskou komoru.
Peníze? Jen náhrada
Další případ je starý dva dny. Státní zastupitelství potvrdilo, že manželé Borýskovi ze Zlína nedostanou víc než 10 tisíc korun jako odškodné od dětské lékařky, která podle policie loni zavinila smrt jejich jedenáctiměsíční holčičky.
Lékařka jim zmíněnou sumu nabídla jako mimosoudní vyrovnání proto, aby se vyhnula stíhání. (Dalších 20 tisíc dala na charitu.) A Borýskovi se s částkou, kterou posléze napadlo jako nízkou nejvyšší státní zastupitelství, spokojili.
"Mimosoudní vyrovnání je teprve mladý institut a vyvíjí se," říká k tomu krajský státní zástupce Petr Coufal. Jinými slovy: není moc z čeho vycházet.
Advokát Lubomír Müller upozorňuje: "Hodnotu lidského života nelze vyjádřit penězi. Už bible říká, že ani ti nejbohatší nemohou 'nijak vyplatit ani bratra'. Peníze mohou leda zmírnit následky pro ty, které ztráta zasáhla." Chudí Borýskovi, kteří žijí v holobytu, to vzali přesně tak. Za deset tisíc koupili výbavičku pro další dítě.
Průlom v řešení podobných kauz nastal loni. Ostravský soud přiznal odškodné rodičům a prarodičům jedenáctiměsíčního chlapečka, kterého před pěti lety rozdrtila železná tyč ze stavby věžáku. Šest pozůstalých dostalo za citovou újmu způsobenou ztrátou dítěte dohromady tři čtvrtě milionu.
Ozývaly se i hlasy proti. To je morální, chtít peníze za smrt dítěte? "Až do té doby se to bralo tak, že když dítě zemře, tak jakápak satisfakce, protože - hrubě řečeno - už s ním nejsou spojeny žádné náklady. Citovou újmu nikdo nechtěl brát v potaz, ačkoli v Evropě je to běžné," říká advokát Jan Mach.
A jak to přišlo, že zrovna čtvrt milionu? Prostě tak. Žádné tabulky na to neexistují. Například Václava Junka v roce 1952 "omylem" popravili komunisté. Že šlo o omyl, zjistili v roce 1965, a o rok později vyplatili jeho šesti dětem celkem 115 tisíc korun.
Mimochodem, v podsvětí má život zjevně dvojnásobnou cenu: za vraždu majitele domu na pražských Vinohradech Ladislava Zimmermanna se v roce 1998 nabízelo 200 tisíc.
Život versus krása
Vyhlášky si dokážou poradit jen s částkami, jež mají kompenzovat potíže spojené se zmrzačeným životem. Jenže ty jsou zase tak nízké, že soudní spory začínají rovnou na desetinásobcích.
Například Zdeněk Volf dostal od nemocnice v Hradci Králové, kde mu omylem vyoperovali funkční ledvinu, 400 tisíc. Podle vyhlášky by měl nárok nejvýš na čtyřicet. Volfovi právníci však žádají ještě víc - 1,62 milionu.
Dva a půlmilionu před časem vysoudil pražský advokát František Novotný pro chlapce, který se po narození nakazil v nemocnici při transfuzi krve hepatitidou C. "Promítl jsem do toho všechny potíže, které toho chlapce v životě čekají," vysvětluje právník.
"Jde o to, jak dokážete přesvědčit soud," říká advokát Mach. A nabídl dva příklady z Kalifornie: Lékařka, jež se v práci nakazila virem HIV, vysoudila 900 tisíc dolarů. Mladá žena, jíž lékař injekcí způsobil obrnu lícního nervu, a zohyzdil tak část obličeje, vysoudila o půl milionu víc. "Ztráta krásy u mladé dívky prostě na porotu zapůsobila víc než téměř jistá smrt jiné ženy," podotkl Mach.
