Ono záleží především na rodičích,zda jsou ochotni se domluvit a záleží jim opravdu na dítěti. Jinak nerespektují ani soudní rozhodnutí,odvolávají se, dělají si naschvály a zájem ve prospěch dítěte jde stranou, A soudní jednání se může trvat roky. Stává se dost často, že soud straní spíše matce a otec svůj požadavek na kontakt rezignovaně vzdá. Nelze dávat vinu jenom soudům.

Na webovém portálu Střídavka máme zdokumentovánu řadu případů, kdy soudkyně místo jednoduchého svěření dítěte do péče obou rodičů (v případech, kdy oba mají o péči zájem) raději hledají onoho "lepšího rodiče" a tím jen vyhrocují spor mezi rodiči, staví je proti sobě a spor komplikují.

Já bych jim dal na to měsíc. Dítě se rychle vyvíjí a i půlrok je pro něj dlouhá doba.

Můžete jim na to dát měsíc, ale bude to k ničemu, protože v soudním řízení jsou nějaké lhůty a kratší než ty lhůty nikdy nebude.

Já bych k soudu od nějakého věku přizval i děti. hranice by měla být 10 let, někdo by chtěl vyšší, někdo nižší. To ale nehraje až tak velkou roli. To děcko by u soudu se mělo vyjádřit, s kterým s rodičů by chtělo žít. Nebylo by to závazné, ale mohlo by se k tomu přihlédnout.

to se normálně dělá, ikdyž nevím, jestli je to zrovna 10 let.

Možná by se to dalo řešit podobně jako u řízení auta bez řidičáku. Soudcům se to nechtělo soudit, že je toho moc, tak se z trestného činu stal přestupek. Že kvůli tomu umírají lidé je nepodstatné. Možná bychom mohli děti z rozvedených manželství automaticky umísťovat do děcáků a soudům by zase ubyla práce.

A jak by ubylo rozvodů!

Jako strana žalující jsem absolvoval dva soudy, jeden pracovně právní, jeden občanský. V obou případech dost šílené. Nesmyslně dlouhé, soudkyně si upravovala výpovědi svědků do zápisu, nesmyslná odložení jednání. Po čtyřech stáních soudkyně rozhodla výhradně na základě faktu, který znala v první minutě prvního stání.

Jistě existují šikovní a pracovití soudci (viz případ Bárta). Bohužel ale celkový stav justice je otřesný. A řeší se jako všechno u nás ve státní správě. Místo práce nabírat další lidi.

Ono by to hlavně chtělo začít dodržováním platných zákonů, Ústavy, Úmluvy o ochraně dítěte a Listiny základních práv s svobod.

Všude tam je zaručeno, že děti mají dva rodiče, ti si jsou naprosto rovni a mají stejné právo a zároveň i povinnost vychovávat své děti.

Z toho plyne mnohokrát Ústavním soudem potvrzený závěr, že po rozchodu mají oba rodiče pečovat dále zhruba stejně ve střídavé či společné péči, samozřejmě mimo případy hrubého problému u jednoho z rodičů, jako týrání, závislost atd.

To je teorie, praxe je v naprosté většině jiná. Matka dítě sbalí, odjede klidně na druhý konec republiky, otec se tomu všemi způsoby snaží zabránit a naše tupé soudy tomu přihlíží, nechávají vypracovat znalecké posudky hledající lepšího rodiče a nejlepší zájem dítěte, kterým je logicky výchova oběma rodiči, což díky výše popsanému nehrozí.

Takže roky probíhá úplně zbytečný spor o samozřejmost, který soudy naopak ještě eskalují hledáním "pravdy", což není nic víc než házení špíny mezi rodiči.

Vidím, že se v tom orientuješ.

Jestli někomu vadí, že při střídavé péči střídají pokojíčky a prostředí, tak při výhradní péči a styku druhého rodiče ty děti ty pokojíčky a prostředí střídají taky.

Nebo jak myslíte, že ten styk probíhá?

Přesně tak.

Podle mých zkušeností je příčinou dlouhých opatrovnických sporů vždy soudce. Tím, že rozhoduje blbě a rodiče se špatnému rozhodování snaží bránit. Pokud by soudy hned od počátku respektovaly zákon, tedy stejnou rodičovskou odpovědnost, zákaz změny bydliště dětí, škol bez souhlasu druhého rodiče, pokud by šmahem bezdůvodně jednomu z rodičů neschvalovaly nezákonné kroky a nepokřivovaly poměry necitlivými zásahy předběžnými opatřeními, nevypisovaly soutěž o nejlepšího rodiče, pak by se skutečně drtivá většina sporů dala vyřešit do 3 měsíců.

Obavaji se "zhorseni kvality verdiktu", haha, tak to mne pobavilo. Ze by nase soudnictvi jeste porad nenarazilo na dno zumpy...?

Ne, ještě nejsou na dně. Ještě se občas vyskytne kvalitní práce soudce.