Lidi jsou dobytci, at si toho ta holka nevsima.

Na základce jsem kvůli synovi jednou navštívila výchovnou poradkyni, která má za úkol řešit, pokud vím, i problémy šikany. Byl to děs běs. Ženskou to vůbec nezajímalo, naopak začala prát do mě - nejdřív začala s tzv. automatickou kresbou, pak spustila, že problém je ve mně (jsem hrozně negativní) atd. Byl to docela hrůzný žážitek. Já osobně bych se přimlouvala, aby třídní mohl problematického žáka na čas vyloučit ze školy a eventuálně mu nařídit povinné konzultace s psychologem (ovšem nikoli s podobnou kreaturou, na jakou jsem měla "stěští" já). Některé děti se s šikanou vyrovnají snáze, jiné ji nesou těžce. A stejné je to s dospělými. Pitomci, kteří to odbydou slovy "může si za to sám"...

Každej si může za svůj osud, ale to neznamená, že si do něj může každý druhý kopnout!

Učitel musí mít hlavně oporu v řiditeli a ten zase v obci. Pokud je sígr ve třídě neposlušný, má být vyhozen s poznámkou. V případě opakování vyhozen ze školy.

To snad ani nikdo nenusí psát. To je přeci jasný.

Chybí specialisté? Já je tedy měl (školní roky 1952-61). Každý žák, který se choval nevhodně dostal od mého třídního výběr. Facka nebo poznámka. Jen jednou si jeden vybral poznámku. Pan učitel mu ji dlouho a krasopisně psal, pak vstal, podal mu žákovskou knížku a jednu poctivou mu ubalil. "To máš za to, že se jí bojíš", přidal vysvětlení. My ostatní jsme si vybrali facku a byli rádi, že tím to skončilo a k rodičům se to nedostalo. Ti by nás většinou ještě seřezali. No a vyrostli jsme, řádně pracovali vychovali děti a dnes i vnuky.

Jo, to byl férovej chlap. Dá vybrat a potom to stejně udělá po svém. Potřeboval si bouchnout. Člověk tyto velikány musí obdivovat. (ironie)

"Respekt"

To je to nejdulezitejsi slovo. Pokud jsou deti jakehokoli veku ve skolnim zarizeni, tak by tam mely vsechny kantory bez rozdilu respektovat.

Realita je takova, ze dite si rekne,ze je kantor vul a nebude ho proto poslouchat, rodic si rekne, ze to musi byt asi poradna krava, co napsala jeho vzacne ratolesti poznamku a kantor na to, ze je taky jenom clovek a ne nejaky dobytek. Jak z toho ven? Asi nijak, protoze vsichni se dnes ohaneji nejakymi lidskymi pravy a nesmyslnymi mentalnimi kondicemi.

Bez respektu se dnesni deti nenauci byt platnymi ve spolecnosti. Smutne.

Respekt mají lidé co si jej zaslouží. Respekt není přibalen k funkci, zaměstnání.

>věnuje se diskusemi. sjednat pořádek

Opravdu? Fakt už tam u vás nikomu nezáleží na tom, co produkujete?

Možná to už padlo v diskusi níže, chci jen říct, že publikace Bolest šikanování od Michala Koláře, zmiňovaného v článku, je skvělá a vhodná jak pro pedagogy, tak pro rodiče anebo laiky, kteří se o problematiku zajímají.

Je to všeobecně o chování nás všech. Případ za všechny: dcera se hodně bojí psů. Strach je iracionální, vysvětluju jí to, ale nechci to lámat přes koleno. Je jí necelých 8. Byly jsme na poště, přišla tam paní s cca 5-letou dívenkou, a se psem. Střední až velký, bez obojku, bez vodítka. Ten pes tam vůbec neměl co dělat, byl v hale a když ho vyhnali, tak v předsálí. Když jsme odcházely, poprosila jsem paní, jestli by byla tak hodná a chytla si toho psa. Její reakce? "A proč?". Vysvětlila jsem jí, že se má dcera půs bojí a ona - psa si nechytla, zahnala ho před hlavní vchod, kde byl opět na volno.

Ne, není to šikana - je to vzorec chování, který ukazuje ona svému dítěti - dělá něco co se nesmí (pes nemá na poště co dělat, pokud to není asistenční pes; navíc nevím, nakolik by měl po Praze lítat pes navolno, bez košíku, vodítka, obojku), a na slušně vyslovenou žádost reagovala útočným způsobem...

Psi navolno je problém celkově každého města či obce. On ke každý pes dle majitelů hodný a že se lidé nebo ostatní psi bojí je nezajímá.