Vše se v drtivé většině odvíjí od funkční rodiny,ekonomického komfortu,času dětem věnovanému,zejména pocitu lásky.Pokud rodiče vše důsledně,často svým sobectvím,podělají,pak se nemohou divit,že je ratolesti mnohdy po důkladném vyssátí vykopou martenskami  až někam blízko hřbitovu.

Nejsem sice žádný sociolog, ale vzbuzuje u mě pochybnosti metodika toho výzkumu. Ptát se dnes lidí ve věku 45-55 let, jestli se hádal s rodiči, uplně to slyším: to já neco takového bych si tátovi nikdy neztroufal říct! Jo, to já měl doma jinou vojnu! No to já musel jinak poslouchat! A přitom opravdu důkladně zavzpomínat, možná by se jim i vybavilo, co odsekli rodičům na ostrý příkaz "doma do devíti!" a jak pak přisli ve čtyři ráno, zválení, ožralí jak zvěř...

Když dcera začala vyděláva, sama přišla s tím, že bude přispívat na nájem.Jistěže má v mnohých věcech odlišný názor, ale jdou prodiskutovat bez hádek. Hodně záleží na tom, jaká byla výchova a vzájemné vztahy  od dětství......

Je to stále stejné a přirozené. Mladí chtějí "měnit svět" , mají potřebu revoltovat proti zavedeným zvyklostem, jsou neustále v opozici, i když nevědí sami, proč , zvedají si své sebevědomí provokacemi, i když vědí, že často nemají pravdu, jsou silní, jako silnice a chytří, jako rádio a s velkou oblibou "to dávají starším sežrat". To je přece ta "správná hlína".... Ponechává mne to v klidu. V jejich věku nikdo z nás starších nebyl jiný, i oni z toho časem snad vyrostou a "zklidní hormony" . Když jsem se , jako puberťák hádal s tatínkem , a někdy více, než ostře, tak mi často říkával " oni ti to tvoje děti vrátí" . A měl velkou pravdu. Dnes čelím doma "stereo pubertě" - 15 a 17 let , chvílemi bych rozdával facky, ale pak si vždy vzpomenu na svého tatínka  a na to, jak to řešil on se mnou . Prostě se mnou přestal úplně komunikovat, jako bych neexistoval, nereagoval na žádné mé provokace a duchaplnosti, což mne ukrutně žralo. Nehádal se se mnou, prostě mne ignoroval. A tak to stejně tak dělám dnes i já. A funguje to

Je to tak

 My staří jsme blbí a děti vše pochopí, když totéž zažijí od svých dětí

 Jak tak geniální děti mohou mít tak blbé rodiče...

Ja se s matkou hadala hodne a v 19 hned po maturite odesla z domu.

Dnes se mame radi, navstevujeme se a nas vzah je naprosto idealni.

Kdybych neodesla, hadame se dodnes.

Já jsem z domova v podstatě od 15 & 1/2. 

Děti jsou skutečně asertivní - i ve škole. Kantor je pro rodiče to první o co si otřít boty. O přestávce: Dítě se válí po chodbě, učitelka se podívá zda dýchá a jde raději dál. Pokud by jej napomenula, uslyší "co ti potom p&čo". Na dívčím WC nahuleno jako v divadelní kuřárně, nikoho ze zainteresovaných to raději nezajímá. Podotýkám, nejedná se o zvláštní, ale základní školu v 8tisícovém městečku! Být učitelem asi bych raději převážel vozíky někde u super-hyper řetězce...

Myslím, že je chybní hledat absolutní mravní, společenské a generační měřítek.

Já jsem se s rodiči nikdy nehádal. 

Vrahu! 

Myslím,že všichni víme,že svoboda je super věc. Ti opravdu samostatní ví, že i velice drahá. Potíž je v tom,že mladá generace svobodu ano,ale za cizí peníze ( mamahotely). A od toho i pramení různé politické světonázory mezi dětmi a rodiči a následně hádky.

První tři věty absolutní pravda.  Hádky a konflikty jsou přirozeným jevem v jakémkoliv společenství, tím spíše v tak provázanem a složitém jako je vzniká pří soužití rodičů a dětí.

Třeba já jsem rád, že mám obě dospělé děti pořád doma. Alespoň se manželka nesoustředí jen na mě....to pak bude peklo...

Vy se svou ženou nemáte rádi?